5 min. čtení
Skoro každý řeší svou váhu a jen málokdo je s ní spokojený. Češi sportují méně než v minulosti, a to už na základních školách. Výsledek se bohužel už dostavil: zhruba pětina dospělých je obézních a dalších dvě pětiny mají nadváhu.
Obezita se stále častěji týká i mladých lidí. Aktuálně máme 16 % dětí do 15 let v obézním stavu a dalších 10 % s nadváhou. Podle expertů je obezita aktuálně největší zdravotní riziko, které visí nad českou populací.
Těžká obezita v adolescenci znamená významně vyšší riziko kardiometabolických onemocnění v dospělosti. V těchto případech totiž několikanásobně vzrůstá riziko hospitalizace pro srdeční selhání.
Podle vědeckých studií se vyšší míra obezity týká mužů, a to především kvůli vysoké spotřebě sladkých nápojů a nízkému příjmu ovoce a zeleniny. Naopak u žen je obezita mnohem silněji spojena s vlastním hodnocením špatného zdravotního stavu, což naznačuje, že u nich hrají větší roli psychosociální faktory a faktory vnímání zdraví než strava.
Co vlastně jíme
Tradiční česká kuchyně je chutná, ale často obsahuje těžké omáčky, smažená jídla a velké porce masa s menším množstvím rostlinných složek. Více než 70 procent lidí nejí čerstvé ovoce a zeleninu ani jednou denně. A to přesto, že se doporučuje konzumovat alespoň 350 gramů zeleniny denně. To poukazuje na klíčový problém s konzumací zeleniny v Česku. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu byla v roce 2023 spotřeba masa 82,4 kg na obyvatele.
Česko má velmi nízkou spotřebu ryb. V roce 2021 to bylo v průměru jen 5,6 kg na obyvatele a rok. To je výrazně méně než celosvětový průměr 20,2 kg na osobu ročně a průměr EU 25,1 kg na osobu ročně.
To vše obezitě nahrává, stejně jako obecná dostupnost alkoholu, který se s dobrým jídlem snoubí. Mimo jiné i proto se dožíváme nižšího věku než například Japonci, kteří jsou dlouhověkostí proslulí.
V čem se tedy chovají Japonci jinak?
Největším rozdílem je v japonské stravě konzumace mořských plodů, které jsou běžnou součástí tamního jídelníčku. To v Česku není tak jednoduché, protože jsme vnitrozemskou zemí a ryby jsou dražší než maso. Můžeme si sice koupit lososa v supermarketu, ten ale úplně čerstvý není. Abychom tedy měli dostatek vitaminu D a omega-3 mastných kyselin, musíme sáhnout například po rybích konzervách, což už tak chutné není.
Další rozdíl mezi Českém a zemí vycházejícího slunce je v dostupnosti čerstvé zeleniny. Zní to možná paradoxně, ale s výjimkou léta je u nás nabídka poměrně omezená. Naopak v Japonsku je k dispozici široká škála zelené listové zeleniny a hub. A tam se obě země opět potkávají. My Češi houby milujeme, ale v podstatě opět sezónně a nejsou tak pravidelnou součástí každodenních jídel.
V naší stravě také chybí široká škála jídel jako je miso (pasta ze sóji), tofu (sýr nebo tvaroh vyrobený srážením sójového mléka), nakládaná zelenina, nebo natto – fermentované sójové boby, které podporují zdraví střev.
Potravinová výchova a zdravá strava ve škole
Japonské stravovací návyky vycházejí přímo z výuky jídla, která se stala součásti školních osnov. Ty učí děti od útlého věku vyvážené stravě. Potravinová výchova jako model zdravého a udržitelného školního stravování funguje jako prevence dětské obezity.
O co jde konkrétně? Zdravé školní obědy v Japonsku fungují už na počátku 20. století. Na základních a středních školách nejsou žádné automaty ani bufety. Místo toho žáci obědvají ve třídě se svými spolužáky. Skupina studentů je pověřena roznášením obědů a tato role se každý týden střídá. Oběd není jen přestávkou; je považován za výuku o jídle, při níž se studenti učí o potravinách, výživě a bezpečnosti potravin.
Školní stravování a vzdělávání je klíčovým faktorem, kterému se pořád teprve učíme. V Japonsku se děti od útlého věku učí o vyvážené výživě, velikosti porcí a důležitosti čerstvých potravin, které jsou zpracovány jen minimálně, pokud vůbec. Školní obědy v Japonsku pečlivě plánují odborníci na výživu, zatímco česká školní jídla mohou někdy obsahovat méně pestrou stravu, méně zeleniny. Sladké nápoje jsou široce dostupné a často se konzumují ve velkém množství.
Inspirujme se Japonskem ve spotřebě zeleniny
V Japonsku je průměrná denní spotřeba zeleniny 280 gramů – tedy mnohem vyšší než v Česku, a tím bychom se měli inspirovat. Zelenina je vynikajícím zdrojem vlákniny, což má mnoho výhod. Zelenina s vysokým obsahem vlákniny přispívá k delšímu pocitu sytosti, protože vláknina se déle tráví, a tak pocit sytosti podporuje.
Vláknina také zpomaluje vstřebávání cukru do krevního oběhu, což pomáhá předcházet prudkému zvýšení hladiny cukru v krvi a zlepšuje citlivost k inzulinu. To je zvláště prospěšné pro lidi ohrožené cukrovkou. V Česku musíme podporovat větší konzumaci zeleniny, pak možná nad obezitou vyhrajeme.
