Tabák
Tabák je rostlina (Nicotiana) z čeledi lilkovitých. Existuje mnoho druhů – nejčastěji se kouří Nicotiana tabacum (tabák viržinský), Nicotiana rustica (tabák selský) či jejich směsi. Rostliny tabáku přivezli z Ameriky do Evropy Kolumbovi námořníci (roku 1492) a nejprve se využíval k léčení různých neduhů.
Kouření
Obecně znamená kouření vdechování kouře, vznikajícího při spalování, tedy při hoření, za teploty kolem 400 °C a výše. Kouřit je možné různé produkty, nejen tabák. V každém případě však vzniká kouř – ten obsahuje vždy řádově tisíce látek, řadu z nich různě jedovatých. Uvádí se, že kouř cigaret obsahuje kolem až 7000 látek, z nich desítky způsobují rakovinu a stovky jsou jinak toxické [1].
Nikotin
Nikotin je alkaloid obsažený v tabákové rostlině. Nikotin obsahují i jiné lilkovité rostliny (např. rajče, lilek), ale jen ve velmi malém množství. Také množství nikotinu v tabáku je různé, záleží na tabákových odrůdách, šlechtění i zpracování. Nikotin je toxický pro člověka i zvířata – je obranou tabákové rostliny. Smrtelná dávka pro dospělého člověka se mnoho let uváděla kolem 50–60 mg, to je však množství, které silný kuřák běžně denně vstřebá. Kuřáci si časem vypěstují toleranci (snášejí i potřebují časem vyšší dávky nikotinu, aby potlačili abstinenční příznaky). Nedávno ale jeden autor vyhledal původní práci, z níž tento údaj pochází: ukázalo se, že jde o nejasný článek z konce 19. století a smrtelná dávka nikotinu je zhruba o řád výše, tedy nad 500 mg (přijato ústy), dokonce bylo popsáno i přežití dávek mnohem vyšších [2].
Záleží i na tom, zda je nikotin vdechnutý nebo spolknutý i na jeho formě (rychleji a více se vstřebává ve formě nikotinové soli). Vstřebává se v lehce zásadité prostředí (pH kolem 8,5). Nikotin se jmenuje po Jeanu Nicotovi, francouzském velvyslanci ve Španělsku, který si jeho listy obkládal hlavu, aby tak léčil svou migrénu.
Nikotin může být silně návykový, ale jeho návykovost záleží na tom, jak rychle a jak moc se vstřebá. Cigarety dodávají nikotin velmi rychle, navíc v nich přidané látky vstřebávání nikotinu zvyšují. Proto jsou tak vysoce návykové.
Způsoby užívání tabáku
Tabák lze kouřit (cigarety, dýmky, doutníky, vodní dýmky a jiné formy v různých zemích) nebo konzumovat bez dýmu (1. orální, tedy do úst určený tabák: žvýkací a porcovaný tabák – ve Švédsku snus, 2. do nosu určený tabák – šňupací). Vzhledem k tomu, že hlavním zdravotním rizikem jsou látky obsažené v kouři, jsou formy bez hoření méně rizikové než kouření (nikoli však neškodné).
Cigarety
Cigarety se objevily v polovině 19. století, jejich masivní rozšíření nastalo kolem roku 1900 s vynálezem jejich strojové výroby.
Filtry se objevily po roce 1950, kdy byl poprvé prokázán vliv kouření cigaret na vznik rakoviny plic. Tehdy se věřilo, že zachytí většinu škodlivin, naopak dnes se uvažuje o jejich zákazu. Obsahují totiž stále řadu toxických látek, mj. například acetát celulózy. V přírodě se rozkládají kolem 15 let.
Light, tzv. „lehké“ cigarety – tento pojem je v řadě zemí již zakázán, protože byl jen obchodním označením bez jakéhokoli podkladu. Vzbuzoval tedy mylné představy o menší škodlivosti.
Jako slim se označují tenké cigarety s průměrem menším než 7 mm. Jsou trendem posledních let a snaží se vzbudit dojem štíhlosti: využívají toho, že velká část zejména žen a dívek má nadváhu. O spojení kouření a hmotnosti se více dozvíte v článku Závislost na tabáku: jak čelit problémům při léčbě?
Ze zhruba 7000 látek v cigaretovém kouři je několik set aditiv, tzn. látek přidaných pro různé účely. Zajišťují zejména to, aby se kouř dal vdechnout (potlačení dráždivosti a zápachu) a aby se vstřebal hodně a rychle nikotin; aditiva však způsobují například i ladné vinutí kouře, které podporuje závislost.
Označení na krabičkách, které informovalo o množství nikotinu, dehtů a CO v kouři jedné cigarety, není v ČR používáno již od roku 2016. Důvodem je to, že tyto údaje vycházející ze strojového kouření neodpovídaly tomu, co vdechne skutečný kuřák: záleží na tom, kolikrát a jak dlouho z cigarety potahuje, jak hluboko kouř vdechne, jak dlouho jej v plicích zadrží. Typické množství vstřebaného nikotinu z jedné cigarety je kolem 1 mg, ale může to být i více.
Doutníky
Kouř doutníků má vyšší pH než kouř cigaret. Kvůli tomu není třeba vdechovat kouř až do plic („šlukovat“), aby se vstřebal nikotin: z kouře doutníků se vstřebává již sliznicí ústní dutiny. Také doutníkový kouř obsahuje řádově tisíce látek, i když méně aditiv než kouř cigaretový. Vzhledem ke způsobu kouření má o něco menší celkový dopad než cigarety, ale naopak má významnější vliv v ústní dutině.
Vodní dýmky
Hookah, narghile, vodnice, vodní dýmka… to jsou různé názvy pro vdechování kouře z doutnajícího uhlíku na tabákové placce, kouř prochází vodou. Ve vodě se nepročistí, pouze ochladí, což je jedna z příčin velkého objemu potažení (vdechnutého kouře). Vzhledem k tomu, že spalování probíhá za nízké teploty, je kouř velmi koncentrovaný. Konzumenti tedy vdechují velké množství zplodin spalování, zejména CO (oxidu uhelnatého) a dehtových látek. Po jedné zhruba hodinové seanci má kuřák vodní dýmky kolem 20 % červených krvinek zablokovaných pro přenos kyslíku, tedy prožívá otravu oxidem uhelnatým. Tato otrava se mimo jiné projevuje malátností, závratěmi – tedy pocity, které zná většina uživatelů vodní dýmky při odchodu z čajovny. Dalším rizikem je šíření různých infekcí: kromě osobního nového náustku by se měla čistit hadice i vyměňovat voda, to se ale většinou neděje.
Porcovaný tabák
Jako porcovaný tabák označujeme tabákovou směs v malém pytlíčku, který se podobá čajovému. Nehoří, konzument tedy nevdechuje kouř. Zahrnuje širokou řadu výrobků, na její jedné straně s nejnižším rizikem je švédský snus. Porcovaný tabák je zakázáno prodávat v EU (od 1992), výjimku má jen Švédsko, kde jej užívá kolem 20 % populace. Švédsko má také nejnižší počet denních kuřáků v celé EU – jen kolem 5 %, proto i nejnižší počty úmrtí souvisejících s kouřením.
Žvýkací tabák
Jako žvýkací tabák se označují smotky tabáku, které se vkládají do úst. V České republice se tento způsob užívání tabáku prakticky nevyskytuje.
Šňupací tabák
Jako šňupací tabák se označuje tabákový prach, který je určen ke vdechování. V České republice se užívá ojediněle.
Elektronické cigarety
Elektronické cigarety (EC) jsou široký pojem, který zahrnuje pestrou škálu výrobků. V současné době jsou na trhu stovky značek. Obecně se jedná o tekutinu na bázi vody/alkoholu, obsahující glycerin, propylenglykol, většinou (ne vždy!) nikotin a různé příchutě, kterých existují tisíce druhů. Tato tekutina se zahřeje na teplotu kolem 100–150 °C za vzniku aerosolu.
Přes dřívější neúspěšné pokusy se elektronické cigarety v současné podobě rozšířily po roce 2006. První generace dodávala malé množství nikotinu a jeho příjem nebylo možné ovlivňovat (ciga-like, podobné cigaretám). Další generaci představovala pera, ze kterých se již nikotinu vstřebává více. Třetí oblastí jsou mody, tedy doplňovatelné nádobky (tanky), kde lze upravovat i způsob zahřívání (watty) a zvýšit tak příjem nikotinu podle potřeby. Tyto formy pomáhají přestat kouřit [3]. Poslední generací jsou pody, např. v USA úspěšný Juul, které obsahují nikotinové soli a nikotin se tak vstřebává velmi rychle.
Elektronické cigarety jsou mimořádně kontroverzním tématem medicíny: kolem 40 zemí je nějakým způsobem omezuje nebo zakazuje, naopak např. ve Velké Británii mají podporu a jsou doporučovány při odvykání kouření.
Nikdo je nedoporučuje dětem nebo nekuřákům, ale pokud by na ně místo cigaret přešli současní kuřáci, znamenalo by to pro ně významné snížení rizika. Pokud jde o riziko, nepochybně je bezpečné vdechovat pouze čistý vzduch, cokoli jiného určité riziko znamená. EC jsou na trhu krátce na to, abychom měli dlouhodobé studie, ale můžeme měřit, co vdechuje jejich konzument, a porovnat to s kuřákem. V takovém případě jsou hodnoty o více než 95 % nižší než to, co obsahuje kouř [4].
EC mohou zajisté způsobovat závislost, udržovat ji nebo i prohlubovat, zvláště pokud obsahují nikotin. Mohou budit falešný dojem, že kouření je bezpečné. Měla by se sledovat i kvalita baterií: jako každá baterie (třeba v mobilu či v počítači) i baterie v EC může explodovat. Elektronické cigarety a některé jejich součásti (zvláště pak tekutiny s nikotinem) by měly být zabezpečeny před dětmi.
Klady a zápory elektronických cigaret shrnuje následující tabulka.
| Klady | Zápory |
|---|---|
| absence hoření kouře, zápachu, tisíců chemikálií | udržování/prohlubování či vznik závislosti |
| absence nedopalků | falešný dojem bezpečného kouření |
| nehrozí požáry | příchutě – lákavé pro děti, dojem neškodnosti |
| minimalizace/absence rizika pasivního kouření | nejasné složení příchutí |
Vapování
Pojem vapování se užíval či ještě užívá pro elektronické cigarety, je ale širší: znamená vdechování výparů čehokoli zahřátého. To se ujasnilo zejména v souvislosti s epidemií poškození plic v USA v roce 2019: ukázalo se, že pacienti vapovali oleje s výtažky marihuany s přidaným acetátem vitaminu E [5]. Ten se může použít v olejích jako zahušťovadlo. V elektronických cigaretách s nikotinem ale nejsou ani oleje, ani tato sloučenina vitaminu E.
Zahřívaný tabák (tlející tabák)
Jedná se o výrobky na bázi speciálně upraveného tabáku, které se zahřívají na teplotu těsně pod 400 °C (kdy by začalo hoření), tedy na teplotu kolem 350 °C. Proces, který tu probíhá, je tlení. Konzument zahřívaného tabáku vdechuje více toxických látek než z elektronické cigarety, ale většinou méně než z kouře cigaret, některých látek ale naopak i více [6]. Na našem trhu jsou značky IQOS, GLO a Ploom.
Pasivní kouření, kouř z druhé ruky
Pod pojmy pasivní kouření či kouř z druhé ruky se rozumí vdechování tabákového kouře tím, kdo sám nekouří. Pasivní kouření způsobuje stejné nemoci jako aktivní kouření, ale v menší míře, protože dávka je menší než u aktivního kuřáka. Výjimkou je vliv na cévy: k jejich poškození stačí malá dávka kouře, již po několika minutách v zakouřeném prostředí jsou na cévách prokazatelné změny. S tím také souvisí pokles akutních srdečních infarktů ve všech zemích, kde zavedli nekuřácké veřejné prostory (řádově o několik jednotek procent).
Kouř z třetí ruky
Na stěnách, v kobercích či záclonách místností, kde se dříve kouřilo, ale vzduch je již čistý, najdeme stopová množství toxických látek z tabákového kouře. To platí i pro vlasy, pleť či oblečení poté, co vyjdeme za zakouřeného prostředí. Praktický dopad je ale minimální; snad jen maminka, která si jde ven zakouřit, by si před mazlením s dítětem měla opláchnout obličej i ruce.
Související odkazy
- A Report of the Surgeon General. How Tobacco Smoke Causes Disease (odkaz vede na web cdc.gov)
- Mayer B. How much nicotine kills a human? Tracing back the generally accepted lethal dose to dubious self-experiments in the nineteenth century. Archives of Toxicology 2014; 88(1):5-7.
- Hajek P, Phillips-Waller A, et al. A randomized trial of e-cigarettes versus nicotine-replacement therapy. The New England Journal of Medicine 2019; 380(7): 629–637.
- Vaping in England: an evidence update February 2019 (odkaz vede na web gov.uk)
- Outbreak of lung injury associated with the use of e-cigarete, or vaping products (odkaz vede na web cdc.gov)
- St Helen G., Jacob Iii P., Nardone N., Benowitz NL. IQOS: examination of Philip Morris International's claim of reduced exposure. Tobacco Control 2018; 27(Suppl 1): s30–s36.
