Ve srovnání s ostatními členy Evropské unie se Česká republika nachází zhruba v polovině. Podobné hodnoty s námi má např. Litva, Německo nebo Belgie, kde se počet obézních osob pohybuje nad 20 %. Více než 30 % obézních lze najít v jižní Itálii, dokonce více než 40 % na Maltě, která je tak na prvním místě v procentuálním zastoupení obézních lidí v populaci. Porovnávání výsledků z jednotlivých studií není zcela korektní, neboť neexistují jednotná, přesně daná pravidla pro měření. Každá země data sbírá k jinému účelu a v jiném časovém období. Nicméně velké titulky o tom, že Češi jsou nejtlustším národem Evropy, můžeme považovat za nepravdivé.
Vývoj počtu obézních lidí v České republice naopak dlouhodobě stagnuje, jak plyne z našich posledních čísel z r. 2008. Nabízí se několik možností, proč tomu tak je. Jedna z teorií hovoří o tom, že jsme již dosáhli svého maxima vzhledem ke genetické výbavě a prostředí, ve kterém žijeme. To znamená, že současný vývoj naší země nám ani neumožňuje tloustnout více. Jiná, pozitivnější teorie se zakládá na přesvědčení, že díky lepší informovanosti o obezitě lidé více sledují sami sebe a svůj životní styl, a přeci jenom se více snaží jíst zdravěji a více se hýbat. Poslední, naopak nejpesimističtější teorie hovoří o tom, že obézní lidé dříve umírají (např. lidé s BMI větším než 40kg/m2 dosahují průměrného věku pouze cca 53 let) a jsou nahrazeni jedinci novými, tudíž se jejich počet příliš nemění. S jistotou však lze říci, že Češi nejsou národem s nejvyšší hmotností světa ani Evropy, jak nás někdy upozorňují média, a že při zachování současného trendu vývoje se ani nedá očekávat, že bychom se v dohledné době tohoto prvenství chopili.
Po poněkud optimistickém začátku si však je nutno přiznat i to, že v České republice v posledních letech přibývá obézních dětí a dětí s nadváhou. Je sice pravda, že ani v této věkové kategorii nevévodíme světovým ani evropským žebříčkům, nicméně obezitou odhadem trpělo v roce 2005 7 % dětské populace a tento počet v posledních letech nebude klesat. Vzhledem k proměně velkému trávení volného času dětí u PC, tabletů a mobilních telefonů se není čemu divit. Je to ale především „špatné vysvědčení“ rodičů těchto dětí, neboť často v útlém věku dochází k formování schémat a životních vzorů a věk okolo 5–7 let života dítěte je ideálním např. k zafixování pohybu jako přirozené součásti denního života. Průzkumy ukazují, že jedinci, kteří mají obtíže s nadváhou a obezitou v dětství, s velkou pravděpodobností budou mít stejné problémy i v dospělosti. Konkrétně se jedná o 80 % mužů (chlapců) a 66 % žen (dívek).
Druhým extrémem, neméně důležitým, je fakt, že roste i počet osob (a to zejména dívek) s podvýživou ve věku okolo 18 let. Faktem však zůstává, že i tyto děti mívají v dospělosti obtíže s udržením optimální hmotnost a mívají sklony k nadváze a obezitě a to z důvodu, že si v dětství nezafixovaly zdravé stravovací návyky spojeně se zdravým pohybem. A tak známé „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“ platí vždy a v problematice výživy a pohybu to platí dvojnásob.
