Jsou vytvářeny i komplexnější programy jako nadstavba nad dietologické databáze. Jedním z takových přístupů byl i projekt Health+ 6. rámcového programu EU zahrnující i Českou republiku.
Databáze energetického a nutričního složení potravin se začaly systematicky tvořit od 50. let minulého století. Světově nejrozsáhlejší databází je USDA, národní referenční nutriční databáze, podporovaná ministerstvem zemědělství USA, jež obsahuje v současné době kolem 7150 hodnocených pokrmů a potravin. Jsou hodnoceny v širokém spektru nutrientů (živin), včetně aminokyselinového složení a složení jednotlivých tříd mastných kyselin. Přístup k ní je bezplatný, problémem však zůstává její použitelnost na evropském potravinovém trhu. V roce 2006 byla nově doplněna o obsahy flavonoidů (antioxidanty) ve vybraných potravinách.
Z hlediska epidemiologických studií vlivu výživy na zdraví a rostoucího zastoupení mezinárodního trhu s potravinami na úkor domácích a tradičních potravin je nezbytné koordinovat jednotlivé lokální databáze nutričního (výživového) složení potravin tak, aby byl dohledatelný původní zdroj analýz a zároveň identifikovatelné místo původu, a aby bylo možno původní regionální databáze sdružovat do vyšších celků.
Z celosvětové perspektivy představuje tuto snahu systém INFOODS [1]. Jde o zastřešující organizaci podporovanou FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) a WHO (Světová zdravotnická organizace), určenou pro všechny, kdo pracují s databázemi složení potravin. Jejich webové stránky obsahují informace pro všechny regionální a národní organizace, které kompilují databáze složení potravin včetně informací o konaných školeních a kongresech o této problematice.
Její odnoží je např. systém NORFOODS, zastřešující informace o složení potravin ve skandinávských zemích, ale také systém geograficky relevantní pro Českou republiku CEEFOODS, zastřešující informace pro země střední a východní Evropy. Česká republika však do tohoto systému od roku 1989 nepřispěla svými daty.
I v Evropě, z hlediska celého kontinentu, sílí snaha o jednotnou panevropskou databázi složení potravin. Ta byla předmětem řešení 5. rámcového programu EU pod názvem EuroFir (EuroFIR, the world-leading European Network of Excellence on Food Composition Databank systems).
Jednalo se o partnerský vztah 46 univerzit, vědeckých institucí a firem z 25 evropských zemí, jejichž hlavním cílem bylo integrovat a sjednotit jednotlivé autoritativní a validované zdroje složení potravin v Evropě.
Původní československou databázi potravin udržuje dnes Slovenská republika, není volně přístupná, ztrácí spektrum potravin a začíná se odchylovat od našich zvyklostí. U nás se dnes nejběžněji používá databáze NUTRIDAN. Rozšiřující se spektrum potravin, existence restaurací s národními kuchyněmi a globalizace spektra potravin v supermarketech si vynucují vznik společných evropských přístupů k databázím i dietním konzultacím.
Související odkazy
- INFOODS (odkaz vede na web Organizace OSN pro výživu a zemědělství)
