Oxytocinový zátěžový test

Cílem oxytocinového zátěžového testu je zjistit, jaké jsou funkční rezervy plodu při uměle vyvolané zátěži (kontrakcích). Lze též posoudit připravenost mateřského organismu na porod – reaktivitu děložní svaloviny.

Účel, povaha, předpokládaný prospěch, následky a možná rizika zdravotního výkonu

Důvodem k provedení oxytocinového zátěžového testu je podezření na nedostatečnou funkci placenty (nitroděložní zaostávání růstu plodu – IUGR, podezření na ohrožení plodu nedostatkem kyslíku), podezřelý kardiotokografický záznam (CTG – záznam srdeční frekvence plodu a děložních stahů) nebo prodloužené těhotenství.

Bohužel žádný zdravotní výkon není zcela bez rizika. I přes velkou opatrnost a péči může během výkonu dojít ke komplikacím, které jsou naštěstí ve velké většině dobře rozpoznatelné a dobře řešitelné.

Možné komplikace během oxytocinového testu:

• nitroděložní tíseň plodu s nutností okamžitého ukončení těhotenství císařským řezem,
• alergická reakce,
• vyvolání předčasného porodu.

Jiné možnosti, jejich vhodnost, přínosy a rizika

Výkon nemá alternativu.

Průběh zdravotního výkonu

Při oxytocinovém zátěžovém testu se nejprve zajistí žilní přístup a aplikuje látka vyvolávající děložní kontrakce (stahy) za současného kardiotokografického sledování srdeční akce plodu, pohybů plodu a děložních kontrakcí. Celkově test trvá 60 minut. Prvních 20 minut je zaznamenávána klidová srdeční frekvence plodu, pohyby plodu a děložní kontrakce (non-stress test), poté je v průběhu dalších 20 minut aplikována nitrožilně infuze s oxytocinem za současného kardiotokografického sledování a posledních 20 minut probíhá znovu klidový kardiotokografický záznam. Poté je záznam vyhodnocen lékařem.

Omezení a doporučení ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav a případné změny zdravotní způsobilosti po provedení uvedeného zdravotního výkonu

Po provedení oxytocinového testu není nutná změna způsobu života a není změněná zdravotní způsobilost.

Související odkazy

1. Oxytocinový zátěžový test (odkaz vede na PDF soubor na webu informovanypacient.cz, 74 kB)