4 min. čtení
Lezení je sport, který nabízí mnoho příležitostí k rozvoji pro všechny věkové kategorie, pro začátečníky i pro pokročilé. Navíc je tento sport pro lidské tělo výzvou jako málokterá jiná forma pohybové aktivity: při lezení se zapojují téměř všechny svalové skupiny. Při lezení trénujete nejen sílu a vytrvalost, ale i smysl pro rovnováhu a koordinaci. Kromě toho lezení rozvíjí i některé mentální schopnosti, zvláště pak soustředění a sebedůvěru. Jištění s lezeckým partnerem nebo lezení v lanovém družstvu (tj. ve skupině lidí, kteří jsou navázáni na jednom laně) prohlubuje vzájemnou důvěru a smysl pro odpovědnost.
Lezecká technika a jištění
Při lezení se tělo z větší části opírá o nohy, zatímco ruce slouží především k udržení rovnováhy. Výjimkou jsou samozřejmě strmé stěny nebo dokonce převisy, u nichž lezec do značné míry „visí“ na rukou. Již malé děti rády šplhají po prolézačkách na dětském hřišti nebo po stromech, a tím naplňují svou přirozenou touhu po pohybu. Pokud začínáte (znovu) lézt v dospělosti, můžete se správnou lezeckou techniku (včetně udržování rovnováhy či hledání nejvhodnějších stupů a chytů) naučit postupně, nejlépe ve specializovaných kurzech lezení.
Lezení s sebou nese jistá rizika; pokud však dodržujete základní bezpečnostní pravidla a používáte odpovídající vybavení, lze tato rizika výrazně minimalizovat. Velmi důležité je naučit se bezpečně používat lana, karabiny a další jisticí prostředky – a u horolezectví navíc umět vyhodnocovat nebezpečí v horách. Tyto znalosti vám předají nejlépe na kurzech pořádaných horolezeckými kluby.
Jaké existují lezecké disciplíny?
Zatímco ještě okolo roku 2000 bylo lezení považováno za kratochvíli individualistů se zálibou v extrémech, dnes se již řadí mezi populární sporty. Přispěla k tomu jednak výstavba poměrně velkého počtu umělých stěn, jednak rostoucí počet zajištěných cest (ferrat), které již najdeme nejen v Alpách. Rozlišujeme celou řadu specializovaných lezeckých disciplín.
Bouldering
Bouldering je lezení v malé výšce bez jištění lanem. Pojmem „malá výška“ se v této souvislosti rozumí taková výška, ze které může lezec ještě seskočit, aniž by se zranil, když dopadne na podložku nebo tzv. bouldermatku. V minulosti se lezení na malých skalách (boulderech) používalo v rámci přípravy na delší horské túry. Dnes je bouldering samostatnou lezeckou disciplínou, ve které se pořádají i soutěže. Při boulderingu lezci často tráví hodiny tím, že se snaží zvládnout obtížné kombinace chytů a stupů. Aby se zabránilo tvrdému dopadu při nechtěném pádu, používají se speciální pěnové podložky (bouldermatky). Z vybavení jsou potřeba pouze dobře padnoucí lezecké boty, bouldermatka a pytlík s magnéziem (z chemického hlediska se jedná o uhličitan hořečnatý, který má podobu bílého prášku).
Obrázek 6: text (Zdroj: depositphotos.com)
Terapeutické lezení
Lezení má celou řadu pozitivních účinků nejen na pohybový aparát, ale i na psychiku. Proto se již v 90. letech 20. stol. zrodila myšlenka tzv. terapeutického lezení, které se využívá právě jako podpůrná léčba některých zdravotních potíží. Terapeutická lezecká centra zatím existují především v německy mluvících zemích. Tamní fyzioterapeuti však celkový přínos této pohybové aktivity pro některé skupiny pacientů hodnotí veskrze pozitivně [4].
Související odkazy
- Jiří Baláš, Ladislav Vomáčko, Michal Frainšic, Jiří Šafránek: Turistika a sporty v přírodě: Lezení a horolezectví (odkaz vede na web ftvs.cuni.cz)
- Český horolezecký svaz (odkaz vede na web horosvaz.cz)
- Horská služba: Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu (odkaz vede na web horskasluzba.cz)
- Anika Frühauf, Julia Heußner, Martin Niedermeier, Martin Kopp: Expert views on therapeutic climbing – a multi-perspective, qualitative study. International Journal of Environmental Research and Public Health 2021, 18(7): 3535. (odkaz vede na web ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
