Cílevědomost
Cílevědomost je při provozování některých sportů zcela nezbytná. Sportovci důsledně sledují svůj cíl, zatímco „nesportovci“ se často nechávají rozptýlit a od svých cílů pak mnohdy upouštějí. Zdravá cílevědomost vyžaduje stanovení priorit v každodenním životě a pečlivé plánování času. Pokud sport provozujeme jako společnou aktivitu s rodinou nebo přáteli, upevní se i sociální vazby.
Motivace
Úspěšní sportovci si cestu k vysněnému cíli rozdělují na etapy. Stanovují si dosažitelné krátkodobé cíle, aby se ke svému velkému cíli přibližovali postupně.
Správné rozvržení sil
Skutečný efekt tréninku, kdy se tělo přizpůsobuje zvýšené zátěži, se nedostavuje během samotného tréninku, ale během přestávek. Je proto důležité umět si načasovat přestávky, které budou dostatečně dlouhé na to, aby se tělo stačilo zotavit po tělesné i duševní stránce. Netýká se to jen sportu: například v zaměstnání může přílišný stres vést k vyhoření. Sportovně založení lidé dokážou vnímat signály svého těla – a proto mají obvykle velmi dobrý cit pro to, jak pracovat se svou energií a zvládáním hrozícího stresu.
Schopnost týmové práce
Obecně platí, že společnými silami lze dosáhnout více (pokud jsou partneři orientováni jeden na druhého nebo na společný cíl). I sportovci obvykle pracují v týmu, nebo alespoň mají aktivní podporu.
Pokora
Ve sportu – a zvláště pak v extrémních a rizikových sportech – je člověk často vystaven neobvyklým až hraničním zážitkům. S ohledem na tyto zážitky a vědomí vlastní zranitelnosti si sportovci osvojují pokoru vůči okolí. Celou řadu situací a záležitostí vnímají s větším nadhledem, některé každodenní problémy se jim zdají jako banální. Sportovci jsou díky tomu často klidnější a trpělivější.
Resilience a odolnost vůči frustraci
Úspěšní sportovci se dokážou vyrovnat s porážkou. Často mají vysokou úroveň psychické odolnosti, tzv. resilience. Ve vypjatých situacích nevnímají porážku jen negativně, ale i jako podnět ke zlepšení. Prostřednictvím sportu se lze naučit, jak se správně vyrovnat s neúspěchy.
