„V paliativní medicíně už si nevystačíme jen s biomedicínským modelem tak, jak se učí na lékařských fakultách. Nestačí jen řešit buňky, krvinky a hormony. Nemoc je třeba vnímat jako událost lidskou – ne jen biologickou. Lékař by měl umět pohlížet na člověka nejen jako na pacienta, ale jako na zajímavou osobu, která má jen tu smůlu, že trpí nějakou vážnou nemocí,“ říká Ondřej Sláma, onkolog a předseda České společnosti paliativní medicíny (celý rozhovor si můžete přečíst na webu umirani.cz) [1]. Na tento fakt reaguje paliativní medicína zapojením různých profesí, které svůj postup vzájemně koordinují: lékaři, sestry, sociální pracovníci, psychoterapeuti a psychologové, pečovatelky a duchovní pracují jako jeden tým pod jedním vedením. Jaká je role jednotlivých profesí v týmu paliativní péče?
Lékař je vždy tím, kdo nese celkovou odpovědnost za nastavení léčby, její kvalitu, a odbornou úroveň celého týmu. Jen on také může předepisovat léky, měnit medikaci, dávkování a podobně. A je to také lékař, kdo posuzuje takzvaná indikační kritéria, tedy odpověď na otázku, zda pacient splňuje podmínky například pro zařazení do péče mobilního hospice. Lékař je také ten, kdo s pacientem a jeho rodinou sestavuje plán péče podle přání a životních postojů pacienta. Týmy specializované paliativní péče vede v pozici primáře nebo vedoucího lékaře vždy lékař atestovaný v oboru paliativní medicíny.
Sestra má v paliativní péči většinou významnější postavení, než je zvykem v jiných medicínských odvětvích. Je to dáno tím, že jejím úkolem je neustálé hodnocení nejen pacientova zdravotního stavu, ale i jeho dalších potřeb: psychické pohody, rodinných a sociálních vztahů a vazeb, spirituálních potřeb. Právě sestra je pacientovi nejvíce nablízku, rozumí jeho životnímu příběhu, má v reálném čase možnost sledovat vývoj jeho nemoci. Sestra je také u většiny pacientů tím členem paliativního týmu, s nímž sdílí své obavy, otázky, nejistoty ohledně nemoci a budoucnosti [2]. Sestra také často slouží jako přirozený centrální prvek péče, který má přehled o činnosti dalších profesí u pacienta a zná všechny relevantní informace.
Sociální pracovník je průvodcem pacienta v otázkách dostupných služeb, systému finanční podpory, zajišťování návazných služeb v komunitě apod.
Psycholog nebo psychoterapeut je k dispozici jak pacientovi, tak jeho blízkým pro rozhovor o obavách, nejistotách nebo jakýchkoliv tíživých tématech, která situace do života nemocného přinesla.
Kaplan.
Související odkazy
- Nemoc je třeba vnímat jako událost lidskou, nejen biologickou (odkaz vede na web umirani.cz)
- Narozdíl od často sdíleného chybného názoru není pravdou, že by sestra nesměla s pacientem o těchto tématech mluvit a jediný k tomu oprávněný by byl lékař. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v ustanovení § 31 odst. 3 výslovně uvádí, že „informaci o zdravotním stavu podává ošetřující zdravotnický pracovník způsobilý k poskytování zdravotních služeb, kterých se podání informace týká.“ (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
