Světlo procházející přes rohovku zdravého oka se láme stejně ve všech směrech. U astigmatismu se světlo dopadající na rohovku láme různými směry, proto se jeho paprsky na sítnici nespojí do jednoho ohniska. Výsledkem je neostré a rozmazané vidění ve všech vzdálenostech.
Rozlišujeme následující typy astigmatismu:
- Pravidelný astigmatismus – v tomto případě lze najít dvě ohniska a jim příslušné osy zakřivení, které jsou na sebe kolmé. Pravidelný astigmatismus lze řešit brýlemi, kontaktními čočkami i operativně. Převážnou většinu astigmatismů tvoří tento typ. U pravidelného astigmatismu dále rozlišujeme přímý astigmatismus, kdy rohovka má větší mohutnost ve svislém řezu, a nepřímý astigmatismus, kdy rohovka má větší mohutnost ve vodorovném řezu.
- Nepravidelný astigmatismus – nelze najít dvě ohniska zaostření, jim příslušné roviny nejsou na sebe kolmé, rozdílná lomivost není pravidelně uspořádána. Nepravidelný astigmatismus nelze řešit brýlemi. Léčba spočívá nejčastěji v nošení speciálních tvrdých kontaktních čoček nebo v chirurgickém zákroku.
Kromě astigmatismu může být člověk postižen i jinou poruchou zraku, např. krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.
Diagnóza astigmatismu
Oční lékař odebere anamnézu a provede různá vyšetření. Pomocí měřicích přístrojů vyšetří různé struktury oka (např. sítnici, sklivec, rohovku apod.) a zjistí, zda jsou v oku přítomny nějaké změny, ametropie (odborný výraz pro špatnou lomivost oka) či jiné vady.
- K určení stupně astigmatismu se používá oftalmometr, s jehož pomocí lékař změří zakřivení i lomivost rohovky v určitých rovinách. U silného astigmatismu se k diagnostice používá také tzv. Placidův keratoskop. Ke stanovení diagnózy může lékař použít rovněž skiaskopii, popř. automatický refraktometr.
- Kromě vyšetření sklivce a předního segmentu oka (pomocí štěrbinové lampy) a očního pozadí (pomocí oftalmoskopie) vyšetří lékař ostrost vidění, při kterém změří lomivost oka (pomocí refraktometru) a zároveň prověří zornicový reflex a pohyby očí.
- Zrak se měří s brýlemi i bez brýlí; lékař přitom používá tabulku určenou k měření zrakové ostrosti nebo speciální projektor. Lékař může změřit i nitrooční tlak (pomocí tonometru) a případně provést i další vyšetření oka. Lékař může rozpoznat refrakční vady či organické příčiny, které se podílejí na zhoršení zraku, a tím vyloučit jiné oční vady.
Astigmatismus se udává v dioptriích. Kromě toho lékař zaznamená osu, která je astigmatismem postižena. Ta se uvádí v úhlových stupních.
Korekce astigmatismu
Ke korekci pravidelného astigmatismu se používají brýle se sférocylindrickými skly. Při rohovkovém astigmatismu se používají tvarově stabilní (tvrdé) oční čočky. Nepravidelný astigmatismus, který je způsoben např. keratokonem nebo zjizvením rohovky, lze korigovat pouze tvarově stabilními kontaktními čočkami.
V některých případech může být pacientovi doporučen chirurgický zákrok, při kterém je transplantována rohovka, nebo laserové ošetření (tzv. refrakční chirurgie). O nezbytnosti provedení zákroku a jeho samotném uskutečnění však rozhoduje oční lékař, a to v závislosti na individuálních předpokladech každého pacienta. Lékař podá pacientovi rovněž informace o výhodách i rizicích daného zákroku.
Na koho se mohu obrátit?
Astigmatismus diagnostikuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Kromě toho má možnost vyšetřit oko na případné další ametropické projevy a s nimi spojené oční vady. Stejně tak může provést korekci astigmatismu pomocí brýlí nebo kontaktních čoček, případně navrhnout další léčebný postup. Je vhodné absolvovat pravidelné kontrolní prohlídky.
Na diagnostice a léčbě se mohou podílet i optometristé, kteří vyrobí a upraví optické pomůcky a poučí pacienta, jak má s těmito pomůckami manipulovat. Optometristé však neprovádějí oční vyšetření.
