Cerkáriová dermatitida

Výskyt

Cerkáriová dermatitida (anglicky swimmer’s itch) se vyskytuje po celém světě. Nakazit se lze jak ve sladkých, tak slaných vodách. V oblastech mírného pásma je výskyt nejčastější v teplých letních měsících během koupací sezóny [1].

Situace v České republice

V České republice (ČR) se lze cerkáriovou dermatitidou nakazit při koupání (či jiných aktivitách souvisejících s vodou) zejména ve stojatých přírodních vodních plochách (například rybníky). V období 2018–2025 bylo v ČR hlášeno celkem 110 případů cerkáriové dermatitidy, s nejvyšším počtem 60 případů v roce 2018 (obr. 1, zdroj: ISIN) [2]. Vzhledem k projevům a míře obtíží však nepochybně zůstává část případů nerozpoznaná a nenahlášená. Skutečný počet případů tak bude výrazně vyšší, než udávají oficiální statistiky.

Obrázek 1: Výskyt cerkáriové dermatitidy v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Preventivní přístup k monitorování výskytu původců cerkariové dermatitidy je od roku 2021 součástí legislativy pro přírodní koupací vody. Zahrnuje předsezónní identifikaci rizikových koupacích vod, na nichž je prováděn během koupací sezóny monitoring, a to zejména na základě podezření/hlášení/potvrzení cerkáriové dermatitidy v předchozích letech. Preventivní přístup je však účinný jen v některých případech. Navíc se lidé častou koupou i ve vodách, kde se kvalita vody vůbec nesleduje. 

Rozpoznat přítomnost původců cerkáriové dermatitidy ve vodě pouhým okem nelze. Je sice možné se vyhnout místům, kde je možné napadení cerkáriemi předpokládat s vyšší pravděpodobností (např. vody s větším množstvím mezihostitelských plžů, obr. 5, mělké vody v blízkosti vodních rostlin), ale ani to není vždy účinné. I když problém s výskytem původců cerkáriové dermatitidy má jen malá část vod, jistou míru rizika při koupání v přírodě je vždy nutné přijmout. Osprchování po koupání má z hlediska prevence cerkáriové dermatitidy jen velmi omezený efekt.

Hodnocení kvality koupacích vod lze zjistit na portálu Koupací vody [3] nebo na internetových stránkách místně příslušné krajské hygienické stanice.

Podezření na výskyt původců cerkáriové dermatitidy v koupacích vodách lze hlásit na stránkách Státního zdravotního ústavu v dotazníku Zdravotní problémy vzniklé v důsledku koupání nebo kontaktu s koupací vodou [4] či na příslušnou hygienickou stanici.

Prevence výskytu cerkáriové dermatitidy spočívá například v likvidaci mezihostitelských plžů (sběr, mechanické odstranění vodními kombajny spolu s vegetací, biologický boj), likvidaci vodní vegetace (zdroj potravy a úkrytu před predátory), periodické vypouštění rybníků, nasazení predátorů vodních plžů či snížení atraktivity vodní plochy pro vodní ptáky, zejména hnízdící páry.

Příznaky onemocnění

Cerkáriová dermatitida se projevuje jako svědivá vyrážka (obr. 2), v některých případech doprovázená zvýšenou teplotou, únavou či zvětšením mízních uzlin. Po infekci nejprve dojde ke zčervenání kůže v místě průniku cerkárií a tvorbě papul („pupínků“). Po několika dnech se tvoří puchýřky. Po prasknutí puchýřků dochází k postupnému hojení. Intenzivní svědění trvá několik dní až týden, vymizení projevů a celkové vyhojení vyrážky může trvat i více než 14 dní. Intenzita příznaků závisí na množství cerkárií, které pronikly do kůže a na imunitním stavu jedince. Intenzivnější průběh bývá u masivněji zasažených lidí, a u osob které se s nákazou již setkaly v minulosti (tzv. reinfekce).

Obrázek 2: Cerkáriová dermatitida na předloktí. (Zdroj: cerkarie.cz, Autor: Jana Bulantová, PřF UK, CC BY-SA 4.0)

Další důležité informace

Inkubační doba: Inkubační doba se může lišit v závislosti na imunitní odpovědi hostitele. Všeobecně se první příznaky objevují přibližně za 1 hodinu po kontaktu s vodou obsahující cerkárie, s dalším rozvojem vyrážky během následujících hodin či dní co do intenzity, avšak beze změn v četnosti pupínků.

Původce: Cerkáriová dermatitida je parazitární onemocnění způsobené larvami (cerkáriemi) především ptačích, v menší míře savčích schistosom (krevniček) ze skupiny motolic (obr. 3). V ČR jsou nejčastějšími původci cerkáriové dermatitidy ptačí schistosomy rodu Trichobilharzia. 

Obrázek 3: Cerkárie ptačích schistosom, které způsobující cerkáriovou dermatitidu, jsou typické na konci rozdvojeným ocáskem a párem pigmentovaných očních skvrn. Mikroskopický snímek. (Zdroj: cerkarie.cz, Autor: Jana Bulantová, PřF UK, CC BY-SA 4.0)

Zdroj: Zdrojem onemocnění jsou cerkárie – larvální stadia schistosom (obr. 4, bod 4) přítomné ve vodě (sladká i slaná v závislosti na druhu původce). Cerkárie do vody uvolňují nakažení vodní plži (obr. 4, bod 3), v ČR nejčastěji plovatky (Lymnaea spp.; obr. 5a), uchatky (Radix spp.; obr. 5b), nebo kružníci (Gyraulus spp.; obr. 5c).

Obrázek 4: Cerkáriová dermatitida: životní cyklus ptačích schistosom (krevniček) – schematický nákres. Člověk (bod 5) v cyklu figuruje jako náhodný hostitel a parazit v něm nedospívá, ale hyne. Definitivní hostitel (vodní pták) vylučuje společně s výkaly vajíčka schistosom (bod 1). Z vajíček se líhnou larvální stadia miracidia (bod 2), která infikují mezihostitele – vodní plže (bod 3). Z plžů se následně do vody uvolňují cerkárie (bod 4), které mohou infikovat lidi koupající se ve vodě (bod 5), a následně u nich mohou vyvolat cerkáriovou dermatitidu. (Zdroj: CDC/Alexander J. da Silva, PhD; Melanie Moser, 2001. https://phil.cdc.gov/Details.aspx?pid=3383)

Obrázek 5: Cerkáriová dermatitida – mezihostitelští plži: (a) plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), (b) uchatka nadmutá (Radix auricularia), (c) drobný plž rodu Gyraulus. (Zdroj: cerkarie.cz, Autor: Jana Bulantová, PřF UK, CC BY-SA 4.0)

Přenos: Lidé se nakazí kontaktem s vodou, ve které se nachází cerkárie uvolňované z vodních plžů. Cerkárie se snaží vyhledat definitivní hostitele, např. vodní ptáky, a proniknout do nich, aby mohly dokončit svůj vývoj (viz obr. 4). Cerkárie ale mohou proniknout i do lidské kůže. Člověk je však hostitelem náhodným, larvy v něm nemohou dlouhodobě přežít a po určité době hynou v závislosti na imunitě konkrétního jedince. Napadeny jsou jen ty části těla, které byly ponořené pod vodní hladinu, nejvíce zasažené bývají partie v blízkosti hladiny. V podmínkách mírného pásma, tedy i v ČR, dochází k přenosu zejména v období léta, kdy je pobyt lidí v přírodních vodách nejčastější. Rizikové jsou především mělké vody u břehu. Rizikovější mohou být také nově revitalizované vodní plochy, ve kterých ještě není ustanovena ekologická rovnováha.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Cerkáriová dermatitida (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
3. Ministerstvo zdravotnictví České republiky: Koupací vody (odkaz vede na web koupaci-vody.cz)
4. Státní zdravotní ústav: Zdravotní problémy vzniklé v důsledku koupání nebo kontaktu s koupací vodou (odkaz vede na web szu.gov.cz)
5. Helmintologická laboratoř PřF UK: Cerkárie.cz (odkaz vede na web cerkarie.cz)
6. Státní zdravotní ústav: Máte po koupání úpornou svědivou vyrážku? Možná vás napadly larvy ptačích motolic (odkaz vede na web szu.gov.cz)
7. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Swimmer's itch (cercarial dermatitis) (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
8. DPDx – Laboratory Identification of Parasites of Public Health Concern: Cercarial dermatitis (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
9. M. T. Bispo, M. Calado, I. L. Maurício, P. M. Ferreira, S. Belo: Zoonotic threats: the (re)emergence of cercarial dermatitis, its dynamics, and impact in Europe. Pathogens 2024, 13(4): 282. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
10. T. Macháček, L. Turjanicová, J. Bulantová, J. Hrdý, P. Horák, L. Mikeš: Cercarial dermatitis: a systematic follow-up study of human cases with implications for diagnostics. Parasitology Research 2018, 117(12): 3881–3895. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
11. P. Horák, L. Mikeš, L. Lichtenbergová, V. Skála, M. Soldánová, S. V. Brant: Avian schistosomes and outbreaks of cercarial dermatitis. Clinical Microbiology Review 2015, 28(1): 165–190. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
12. L. Kolářová, P. Horák, K. Skírnisson, H. Marečková, M. Doenhoff: Cercarial dermatitis, a neglected allergic disease. Clinical Reviews in Allergy & Immunology 2013, 45(1): 63–74. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)