Žijeme v době blahobytu, zaplněných regálů velkých obchodních řetězců, neskutečné zásoby nejrůznějších druhů potravin z celého světa a i možností během několika kliknutí na internetovém portálu dostat své vybrané jídlo až na práh bytu bez jediného vynaloženého kroku. Za tento pohodlný způsob života však platíme cenou vyšší, než si možná uvědomujeme.
Člověk je od přírody vybaven schopností si jakoukoliv nadbytečně přijatou energii střádat na horší časy. Bylo to tak v dobách středověku či války, kdy nouze o základní potraviny připravila o život několik stovek tisíc lidí, kteří na situaci nebyli řádně připravení, tj. neměli nějakou tu energii navíc nastřádanou z dob blahobytu. Postupem času a s dalšími generacemi si naše tělo navyklo na období hladu a období úrody a naučilo se s množstvím energie hospodařit. Rychlý vývoj 20. a 21. století ve sféře dopravy, elektrotechniky a celkový rychlý vývoj společnosti nyní způsobil jakýsi vrchol blahobytu, kdy kdykoliv můžeme mít prakticky cokoliv a bez zásadní námahy. Naše tělo se však tak rychle adaptovat nedokáže a stále si střádá přebytečnou energii na horší časy, jak na to bylo zvyklé po staletí.
Dostatek jídla a naopak nedostatek pohybové aktivity jsou proto nejčastěji zmiňované příčiny nadváhy a obezity v dnešním globalizovaném světě. Zatímco otázka nezdravého stravování – fast foodů, tuků a sladkých limonád – je všeobecně známa, jeho role na nárůstu obezity je mnohdy přeceňována a úloha fyzické aktivity bývá naopak podceňována. Opět se vracíme do minulosti, kdy člověk neandertálský musel na ulovení potravy vynaložit nespočet hodin pohybové aktivity, s nástupem zemědělství musel své pole obstarávat, zušlechťovat a chránit před živly. Nemusíme se však vydávat několik tisíc let zpátky, stačí nám pohled na hospodyňku z dob normalizace, která musela pro maso k řezníkovi, pro chleba do pekárny, pro mrkev do zelinářství atd., mnohokrát i víckrát za den, když zboží nebylo. Kdyby v té době existovaly chytré hodinky zaznamenávající její aktivitu, jistě by splnila dnes doporučovaný denní počet kroků už do oběda. V dnešní době nasedneme do automobilu a všechny tyto obchůzky obstaráme v jednom velkém supermarketu, nebo si zboží necháme poslat až ke dveřím. I když se například snažíme vyhýbat se polotovarům a zpracovaným výrobkům, pohyb nám to nenahradí.
Současnému konzumnímu světu ve velké míře nedokážeme odolat a necháváme se zlákat akcemi typu 2+1 zdarma či velké balení za cenu malého. Domů si tak doneseme prázdné kalorie, které je třeba zkonzumovat předtím, než vyprší jejich doporučená doba spotřeby. Velká diverzita potravin a jejich absolutní dostupnost způsobila proměnu skladby našeho jídelníčku za posledních několik desítek let. Zvýšila se spotřeba drůbežího masa, mléka a sýrů, stoupla i spotřeba ovoce a zeleniny, zejména subtropických a tropických druhů. Oproti minulosti mírně poklesla spotřeba piva, avšak stoupla poptávka po vínu a destilátech. Velké oblibě se těší i sladká nízkoalkoholová piva s příchutí, která představují vysokou energetickou zátěž.
Role genetická a role prostředí se ve většině případů prolíná a její podíl na výskytu obezity u konkrétního jedince nelze s jistotou určit. Je pravda, že obezita je důsledkem určité genetické vlohy, je však také zřejmé, že tato vloha musí být vložena do prostředí, ve kterém se může plně rozvinout. V případě redukce hmotnosti je pak velká pomoc, když se spolu s pacientem změny ve stravování účastní i ostatní členové rodiny. Pokud jde o obézní dítě, beze změn u rodičů, prarodičů či sourozenců má dětský pacient jen minimální šanci na úspěch.
Obezita se stala velkým tématem dnešní doby, a to jak v mediální sféře, tak v lékařských kruzích. Média nám neustále představují jakýsi vzor krásy na usměvavých modelkách spolu s doporučením nově objevené tabletky na hubnutí či nové speciální diety, díky které se dostaneme za 14 dní do formy jako náš oblíbený sportovec. Z neúspěchu po vyzkoušení těchto metod nám klesne sebevědomí, připadáme si neschopně – „jak to, že nemůžu zhubnout, když xx % to zaručeně touto metodou zvládlo“ – a nové naděje vkládáme do dalších osvědčených způsobů, které nalezneme na sociálních sítích. Bohužel se utíkáme ke krátkodobým a dlouhodobě neúčinným režimům, které mají skoro vždy za následek jen pokles našich motivací a nárůst obav a sebelítosti.
Takový pacient se často po několika sériích neúspěšných pokusů o hubnutí utíká i k netradičním metodám typu akupunktury a tradiční čínské medicíny, které jsou však od fyziologických postupů fungování našeho metabolismu často velice vzdálené. Je důležité jako zdravotník neztratit kritické myšlení a překonat výrazný vliv těchto sociálních a mediálních sítí. Při argumentaci ohledně fungování těchto metod jde pak často o rozlišení tzv. experience-based (založené na zkušenosti) a evidence-based medicine (medicína založená na důkazech).
