Mezinárodní studie, které se účastnila i Česká republika, prokázala, že při příjmu jednoho jídla s brokolicí týdně klesá riziko karcinomu plic asi o třetinu. Podobný efekt má brokolice i na snížení rizika karcinomu prsu a tlustého střeva.
Brukvovité druhy zeleniny (např. zmíněná brokolice, ale i červené a bílé zelí) obsahují glukosinoláty (produkty rostlin k jejich ochraně proti škůdcům), kterých je v naší výživě jinak značný nedostatek. U nás převládá konzumace zelí, a to zejména v kvašeném stavu. Je zajímavé, že glukosinoláty jsou do značné míry odbourány kvašením, proto se kvašení vyhýbáme.
Biologicky aktivní látky vznikají až při zpracování brokolice na šťávu (nebo při žvýkání v ústech). Dochází k tomu díky rozkládání glukosinolátů na isothiokyanáty. Až tyto látky jsou biologicky aktivní jako protinádorové. Při netepelném ošetření tlakem se na rozdíl od tepelné pasterace většina tohoto sulforafanu (druh isothiokyanátu) zachová, takže vysokým tlakem ošetřená šťáva obsahuje vyšší hladinu sulforafanu, než by se dosáhlo při tepelné úpravě brokolice. Při denní konzumaci 330 ml této šťávy (jedno balení) je účinek dostatečný.
Denní příjem glukosinolátů v České republice činí odhadem 10 mg na osobu a den (díky konzumaci květáku a zelí). Tato spotřeba je velmi nízká v porovnání s Velkou Británií (46 mg na osobu a den, díky spotřebě růžičkové kapusty) a zejména Japonskem (112 mg na osobu a den, díky spotřebě sóji). Dávka jednoho balení nápoje představuje přísun cca 114 mg glukosinolátů. Tím bychom se zařadili na úroveň spotřeby glukosinolátů mezi Japonsko a Velkou Británii.
