Pohled na zdravé a nezdravé potraviny je ale například rozdílný v Evropě a v Americe. Spojené státy začaly například označovat na potravinách obsah transmastných kyselin vyvolávajících aterosklerózu (kornatění tepen). Evropa to zatím neprovádí. Jde přitom o jedny z nejvíce škodlivých (aterogenních) látek, jejichž obsah je například v některých čokoládách a polevách značný.
Ve Spojených státech i v dalších zemích se užívají geneticky modifikované rostliny. Ty nemohou lidskému organismu nijak škodit, ale lidé se jich často bojí. V Evropě se prodávají zatím málo (v poslední době například některé rostlinné oleje). Jde přitom o efektivněji a ekologicky čistěji pěstované rostliny pro potravinářství, které například méně alergizují.
Evropa naopak zažívá nesmyslný boom biopotravin vyráběných bez průmyslových hnojiv, bez prostředků proti škůdcům a bez konzervačních přísad. Jejich produkce je paradoxně složitější a zcela jistě více zatěžuje přírodu. Většina konzervačních látek v potravinách má za sebou desítky let používání a monitorování jejich vlivu na člověka. V medicíně se může stát vše, ale že by náhle byla prokázána škodlivost jejich konzumace, je velmi nepravděpodobné. Škodlivost konzervačních látek se připouští jen u malých dětí. Jistě je více pravděpodobné, že by mohl mít závažné vedlejší účinky třeba lék, užívaný a v klinických zkouškách testovaný třeba jen deset let.
Naopak je jisté, že i ten, kdo jí drahé biopotraviny a utrácí tím za potraviny více než ostatní, přijímá spoustu škodlivin, které vznikají stejně v biopotravině jako v potravině běžné nevhodnou domácí úpravou, například pečením či smažením. Pojem biopotravina se nevztahuje jen na obilniny, mléko či ovoce, ale i třeba na masné výrobky. S názvem biopotraviny je přitom možné konzumovat i potraviny zcela prokazatelně škodící lidskému zdraví, jako uzeniny či tučné vepřové. Kuriózní je tak například pojem biošpekáček či smažený řízek připravený z biomasa. Rozumnější je tedy dbát na zdravou přípravu potravin a nezabývat se tím, zda potravina je „bio“.
