Orgány ochrany veřejného zdraví zajišťují ochranu před hlukem definovaným v zákoně č. 258/2000 Sb. [1] Jedná se například o hluk z dopravy, z průmyslových podniků a provozoven, ze stavební činnosti a hluk v pracovním prostředí. Zákon také vymezuje, kdo má povinnost nepřekračovat hygienické limity hluku a jakých situací a prostorů se ochrana dotýká.
Pokud je občan obtěžován nadměrným hlukem z výše uvedených zdrojů, může podat podnět na místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, tj. krajskou hygienickou stanici (KHS).
V kompetenci obcí je vydávání vyhlášek k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterými mohou být regulovány některé činnosti včetně hlučných. Obce také povolují některé akce spojené s produkcí hudby ve venkovním prostoru a mohou stanovit podmínky pro jejich průběh a ukončení.
Stavební úřady dohlížejí na kvalitu staveb včetně stavební akustiky, tj. požadavků na neprůzvučnost. Kvalita stavebních konstrukcí ovlivňuje míru obtěžování sousedským hlukem (hlasy osob, kroky, zvuky běžných domácích spotřebičů). Pokud jsou občané obtěžováni tímto typem hluku a mají podezření na nedodržení předepsané neprůzvučnosti, mohou se obracet na stavební úřad.
Související odkazy
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Jak postupovat při nadměrné hlukové zátěži (odkaz vede na web Státního zdravotního ústavu)
- Hluková legislativa (odkaz vede na web Národní referenční laboratoře pro komunální hluk)
