V rámci diagnostiky může lékař provádět různá vyšetření. Léčba vrozených poruch barvocitu dosud neexistuje, ale je možné je korigovat různými pomůckami.
Poruchy barvocitu – co to je?
Poruchy barvocitu se projevují menší vnímavostí vůči určitým barvám. Postižený člověk tak například za příznivých podmínek může určité barvy vnímat, ale za horších podmínek nikoli. Odborné termíny pro jednotlivé typy poruch barvocitu jsou protanopie (postižený nevnímá červenou barvu), deuteranopie (postižený nevnímá zelenou barvu) a tritanopie (postižený nevnímá modrou barvu).
Pokud pacient vůbec nerozlišuje jednotlivé barvy, mluví se o tzv. částečné barvosleposti (například červenozelené barvosleposti). Jsou známy i výpadky vnímání dvou různých barev. Barvoslepost nebo porucha barvocitu se často týká ztráty rozlišovací schopnosti v červenozelené oblasti.
V případě úplné barvosleposti (achromatopsie) se jedná o úplném selhání funkce čípků (světločivných buněk v oku, viz článek Oko: struktura a funkce), které mají nezastupitelnou úlohu v barevném vidění. Postižený člověk tak nedokáže vnímat ani rozlišovat žádné barvy. Může vnímat pouze různé stupně jasu a odstíny „šedi“. Úplná barvoslepost se vyskytuje velmi zřídka.
Lidé postižení poruchami barvocitu nebo barvoslepostí nesmějí vykonávat některá povolání, např. řídit tramvaj, autobus nebo letadlo. Problémy se mohou projevit i povolání, u kterých je barvocit důležitý, jako např. v módním průmyslu, v malířských firmách apod.
Poruchy barevného vidění mohou být vrozené. Na pozměněném vnímání barev se však mohou podílet i různé poruchy funkce žluté skrvny (macula lutea) nebo očního nervu (viz článek Oko: struktura a funkce). Barevné vnímání mohou negativně ovlivňovat i některé léky, případně otrava alkoholem.
Diagnóza poruch barvocitu
Oční lékař odebere anamnézu a provede různá vyšetření. Může přitom používat tzv. pseudoizochromatické tabulky (tabulky s různě barevnými skvrnami, které dohromady vytvářejí číslice) nebo speciální přístroj, tzv. anomaloskop.
Léčba poruch barvocitu
Dosud neexistuje žádný způsob léčby vrozených vad vnímání barev. Léčena mohou být pouze onemocnění či stavy, které vedou k pozměněnému vnímání barev. Konkrétními příklady jsou onemocnění žluté skvrny či otrava alkoholem.
Na koho se mohu obrátit?
Poruchu barvocitu nebo barvoslepost diagnostikuje a pacienta o tomto onemocnění informuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Ten může zároveň navrhnout případná léčebná opatření.
