Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Koronární angiografie neboli koronarografie je zobrazovací metoda používaná při vyšetření věnčitých tepen, při níž je do krevního oběhu vstříknuta kontrastní látka a následně je zhotoven rentgenový snímek srdce. Lékař tak může zjistit, zda věnčité tepny jsou či nejsou zablokované. Viz také koronární, angiografie.

Digitální subtrakční angiografie (DSA) je zobrazovací metoda používaná při vyšetření krevních cév, která je založena na zdokonaleném rentgenovém vyšetření. Princip DSA je poměrně jednoduchý: lékař zhotoví klasický RTG snímek před a po aplikaci kontrastní látky do krevní cévy. Počítač následně odečte obraz „před“ od obrazu „po“ snímkování a vymaže všechny obrazy tělních struktur, které cévy zastiňují. DSA je často využívána v diagnostice blokád tepen, které zásobují mozek a srdeční sval. Viz také angiografie.

MR angiografie neboli MRA (zkratka pochází z anglického názvu magnetic resonance angiography) je vyšetření krevních cév s využitím magnetické rezonance. Na rozdíl od klasické angiografie se při MR angiografii nepoužívá rentgenové záření. Výhodou je nižší zátěž rentgenovým zářením, nevýhodou je však horší kvalita obrazu, zvláště při rychlých pohybech srdce. Z tohoto důvodu jsou přístroje běžně používané v nemocnicích v současné době využívány spíše pro zobrazování cév mimo srdce. Viz také magnetická rezonance (MR), angiografie.

CT angiografie neboli CTA (zkratka pochází z anglického názvu computed tomography angiography) je vyšetření krevních cév s využitím výpočetní tomografie. CTA věnčitých tepen umožňuje rychlé, přesné a neinvazivní znázornění těchto tepen. Během CTA je pacientovi do žíly aplikována kontrastní látka a poté, co se oběhem rozšíří do celého těla, provede se CT hrudníku. To umožní přesné zobrazení cév hrudníku – včetně těch, které zásobují srdce. Viz také výpočetní tomografie (CT), angiografie.

Angiografie je obecně vyšetření krevních cév pomocí nějaké zobrazovací metody. V užším slova smyslu se výraz „angiografie“ často používá pro klasickou angiografii: ta se provádí pomocí rentgenového vyšetření, před kterým je pacientovi do žíly vstříknuta kontrastní látka. Viz také angio-, -grafie a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz angiografie.

Perkutánní koronární intervence neboli PCI (zkratka pochází z anglického názvu percutaneous coronary intervention) je nechirurgický léčebný postup, který se používá k rychlému zprůchodnění zablokované věnčité tepny u pacienta s infarktem myokardu. Lékař provádějící PCI pod kontrolou rentgenu přes místo vpichu (v tříslech nebo na ruce) vsune do zablokované věnčité tepny katétr s balónkem. Na povrchu balónku je takzvaný stent, což je jakási kovová síťka. Balónek se stentem je zaveden do zúženého místa a balónek se poté naplní, čímž se roztáhne. Tím roztáhne i cévu a přitlačí stent k její stěně. V některých případech lze i odsát trombus, který cévu blokuje. Stent pak brání novému uzavření cévy. Některé stenty jsou navíc potaženy léčivem. To se pak uvolňuje přímo do cévy a zvyšuje účinnost terapie. Kvůli zvýšenému riziku vzniku trombózy ve stentu však musí pacienti užívat po dobu dvanácti měsíců antiagregační léky.

Koronární znamená „věnčitý“: koronární tepny = věnčité tepny, bolest koronárního původu = bolest související se zablokováním věnčité tepny, perkutánní koronární intervence = postup, který se používá k rychlému zprůchodnění zablokované věnčité tepny u pacienta s infarktem myokardu, apod.

Koronární tepny je jiný název pro věnčité tepny.

Akutní koronární syndrom je pojem označující fáze ischemické choroby srdeční, které akutně ohrožují člověka na životě. Řadí se sem nestabilní angina pectoris, infarkt myokardu a náhlá srdeční smrt. Viz také akutní, syndrom.

Koronární bypass neboli CABG (zkratka pochází z anglického názvu coronary artery bypass graft) je chirurgický zákrok, jehož účelem je obnovit normální průtok krve ucpanou věnčitou (koronární) tepnou. Existují dva hlavní přístupy: Chirurg využije jednu z tepen uvnitř hrudníku (lat. arteria thoracica interna sinistra), kterou odkloní a napojí do levé věnčité tepny. Výhodou je, že tepna není oddělena od svého počátku. Při druhé metodě chirurg nejprve vypreparuje z pacientova lýtka jednu z velkých povrchových žil (lat. vena saphena magna). Jeden její konec následně připojí k aortě (nebo k jedné z jejích hlavních větví), zatímco druhý konec připojí k ucpané věnčité tepně, a to bezprostředně za místem ucpání, aby se obnovil průtok krve. Viz také věnčité (koronární) tepny, bypass.