pasivní imunizace
Pasivní imunizace je cílené navození imunity, při kterém jsou do těla parenterálně (obvykle injekčně, případně prostřednictvím infuze) vpraveny protilátky proti konkrétnímu antigenu. Imunitní systém tedy tyto protilátky „pasivně“ přijímá. Protilátky mohou pocházet od jiného pacienta nebo z laboratorního zvířete (zejména monoklonální protilátky).
Pasivní imunizace se používá především v případě, že aktivní imunizace již není z časových důvodů proveditelná – například proto, že pacient již byl vystaven infekčnímu agens. Pasivní imunizace sice působí okamžitě, ale není dlouhodobá (natož trvalá), protože protilátky jsou v těle odbourávány. Konkrétními příklady pasivní imunizace jsou:
- podání tzv. lidského antitetanického imunoglobulinu (hTIG) proti tetanotoxinu k profylaxi tetanu,
- podání tzv. rekonvalescentní plazmy při některých virových onemocněních (např. COVID-19).
Poznámka: V širším slova smyslu lze za pasivní imunizaci považovat i přenos protilátek z matky na dítě:
- mateřské protilátky IgG přecházejí z očkované těhotné ženy přes placentu na plod,
- mateřské protilátky IgA jsou přenášeny mateřským mlékem.
Viz také imunizace, aktivní imunizace.