Zázvor se často používá v potravinových doplňcích. Má zajímavou chuť, ale léčebné účinky jsou minimální. Používá se jako antiemetikum (proti zvracení), dále jsou popsány protizánětlivé efekty a in vitro (ve zkumavce) potlačuje tvorbu prozánětlivého faktoru TNF-alfa.
Většina exaktních studií byla provedena u tzv. kinetóz (nesnášenlivosti pohybu zejména v dopravních prostředcích). Ojediněle byl popsán efekt při velké dávce nad 1 g, ale většinou účinky prokázány nebyly. V těhotenství byl prokázán mírný efekt na těhotenské zvracení. Jde o ne zcela konzistentní, ale prokazatelný efekt, podobný výsledek je i u pooperačního zvracení. Účinek nebyl prokázán ani u nemocí kloubů včetně revmatismu.
Dávkuje se obvykle 250 mg až 1 g denně v 1–4 dávkách.
Význam diety u kloubních onemocnění je spíše přeceňován. Významná je pouze u dny (viz článek Dieta u dny a hyperurikemie). Artrózy mohou být například výraznější u pacientů v malnutrici (podvýživě). Prevencí a snad i léčbou artróz může být bílkovinná strava, ale její efekt na ústup artrotických obtíží je malý.
Cílem moderní léčby obezity je redukce tělesné hmotnosti o 5–10 % a udržení dosažené hmotnosti. To je cíl reálný pro každého pacienta. Naopak nereálná snaha o dosažení normální hmotnosti může nemocného od léčby obezity odrazovat.
Podávání léků vyvolává významné interakce (vzájemné ovlivňování) s potravinami. Nejdůležitějším problémem je nechutenství, které typicky nastává při jakékoli rozsáhlejší farmakoterapii (léčba pomocí léků). Optimální je proto její velmi rozumné řízení. Bohužel se často setkáváme s pacienty, kteří užívají i přes 15–20 tablet denně; nechutenství je pak logickým vyústěním této situace.
Revmatická onemocnění jsou onemocnění pohybového aparátu, kloubů, páteře, šlach, svalů a vazů. Na rozdíl od tzv. degenerativních onemocnění, které přicházejí s věkem a opotřebováním pohybového aparátu (tzv. artróza), jsou revmatická onemocnění zánětlivého rázu a podstatně rychleji směřují k poruchám hybnosti a viditelným změnám na kloubech a páteři.