Kleptománie

Lidé trpící chorobným kradením své činy předem neplánují, jednají spontánně a bez přičinění další osoby. Samému aktu odcizení věci předchází silné vnitřní napětí, které končí právě krádeží, načež se na krátkou dobu dostavuje pocit uvolnění a uspokojení. Následně mnohdy kleptomany sužují výčitky, pocity viny a hanby nebo i strachu před trestní odpovědností, což opět vede ke stupňování vnitřního pnutí, jež typicky vyústí v neovladatelné, naléhavé nutkání ke krádeži a celý kolotoč se opakuje.

Mezi kleptomany jsou zastoupeny spíše ženy, muži pak méně často. Mezi typické rysy osobnosti kleptomanů patří nízké sebevědomí a pocit osamění. Potíže se mohou objevit již v dětství, častěji však nastávají v období dospívání či mladé dospělosti a přetrvávají někdy až do stáří.

Kleptománie často doprovází jiná psychická onemocnění, jako deprese, úzkostné poruchy nebo i alkoholismus či drogovou závislost. Existuje množství způsobů, jak s kleptománií bojovat. Mezi osvědčené metody patří kombinace léčby pomocí léků a psychoterapie. Ta je zaměřena zejména na změnu vzorců chování. Důležité je odhodit zábrany, stud a vyhledat odbornou pomoc, a to nejlépe dříve, než se kleptoman dostane do křížku se zákonem. Lékaři i psychoterapeuti jsou totiž vázáni profesní mlčenlivostí.

Příznaky

• Nutkání přivlastnit si, ukrást nehodnotnou věc, přičemž myšlenkám na krádež nelze předcházet ani jim zabránit.
• Kleptomani nekradou pro své vlastní obohacení, většinou odcizují nehodnotné věci, které následně vyhodí, někde skladují nebo i vrátí zpět.
• Krádeže probíhají většinou na veřejných místech, obchodních centrech.
• Samotnému činu předchází stres a nervozita, načež se dostavuje pocit uspokojení a úleva.
• Kleptomani se vyznačují nízkým sebevědomím, často trpí úzkostmi nebo depresemi a také se obtížně začleňují do společnosti.

Důsledky a rizika

• Pocity zahanbení, viny, které mohou vyústit v depresi.
• Potíže se zákonem, právní odpovědnost, trestní odpovědnost (v případě krádeží hodnotnějších předmětů).
• Potíže v zaměstnání a jeho možná ztráta, pokud se dotyčný uchyluje i ke krádežím v práci, byť v malém měřítku.
• Může být také příčinou finančních potíží.

Léčba    

Léčba bez pomoci odborníka je téměř nemožná. Pomoci dokáže lékař psychiatr či psychoterapeut. Stěžejní je psychoterapie, zaměřena na změnu vzorců chování, v kombinaci s farmakoterapií (léky) [1].

Související odkazy

1. Jozef Benkovič: Použitie kognitívno-behaviorálnej terapie u klientky s kleptomániou. Psychiatrie pro praxi 2010, 11(2): 74–76. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 105 kB)