Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Intravezikální léčba je taková léčba, při které je lék podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální léčba se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Léky podávané přímo do močového měchýře působí především na buňky vystýlající vnitřní část močového měchýře; to znamená, že na buňky v jiných částech močového měchýře mají jen malý účinek, nebo dokonce vůbec žádný. Jinými slovy, intravezikální léčba nepůsobí na nádorové buňky mimo sliznici močového měchýře (včetně těch, které prorostly hluboko do stěny močového měchýře). Léky vpravené do močového měchýře se nemohou dostat ani k nádorovým buňkám v jiných částech těla. Rozlišujeme dva hlavní typy intravezikální léčby: intravezikální chemoterapie, intravezikální imunoterapie. Viz také intravezikální.

Intravezikální znamená „uvnitř močového měchýře“, „do močového měchýře“, případně „v močovém měchýři“. Například intravezikální léčba je taková léčba, při které je lék podáván přímo do močového měchýře. Viz také intra-, močový měchýř (lat. vesica urinaria).

Intravezikální chemoterapie je forma protinádorové léčby, při níž je lék proti rakovině podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální chemoterapie se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Viz také intravezikální, chemoterapie, intravezikální léčba.

Intravezikální imunoterapie je forma protinádorové léčby, při níž je lék podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Imunoterapie je v tomto případě založena na tom, že podaný lék pomáhá imunitnímu systému útočit na nádorové buňky. Jako „lék“ se při intravezikální imunoterapii obvykle používá BCG – oslabená bakterie Mycobacterium bovis, která se obvykle používá při očkování proti tuberkulóze. Princip intravezikální imunoterapie s využitím BCG spočívá v tom, že jakmile je bakterie vpravena do močového měchýře, pomůže „vyprovokovat“ buňky imunitního systému k útoku na nádorové buňky. Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální imunoterapie se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Viz také intravezikální, imunoterapie, intravezikální léčba.

První linie léčby je jiný název pro primární léčbu.

Kauzální léčba je taková léčba, která je zaměřena na příčinu nemoci. Pro úspěšnou kauzální léčbu musí být splněny dva předpoklady: je známa příčina onemocnění, existuje lék či výkon, který příčinu i samotné onemocnění může odstranit. Opakem kauzální léčby je symptomatická léčba.

Symptomatická léčba je taková léčba, která je zaměřena na projevy nebo příznaky (symptomy) onemocnění, nikoli na jeho příčinu. Opakem symptomatické léčby je kauzální léčba.

Trombolytická léčba je léčba, jejímž cílem je rozpuštění již vzniklého trombu. Viz také fibrinolýza, trombolýza a antitrombotická léčba.

Pokračovací léčba je druhá fáze léčby deprese. Navazuje na akutní léčbu a trvá 4–9 měsíců, během nichž je pacient léčen pomocí antidepresiva, psychoterapie, elektrokonvulzivní terapie nebo jiných léčebných metod, aby se zabránilo recidivě. Viz také akutní léčba deprese, udržovací léčba deprese.

Cíl léčby je stav, kterého se lékař snaží dosáhnout u konkrétního pacienta s konkrétním onemocněním. Cílem léčby nemusí být vždy jen uzdravení. Například: u onkologických pacientů v pokročilém stadiu onemocnění může být cílem léčby prodloužení života, zlepšení kvality života nebo potlačení příznaků onemocnění, u žen s těhotenskou cukrovkou je cílem léčby udržení normální glykemie, apod.