Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Jednotka intenzivní péče (JIP) je specializované nemocniční oddělení, které pečuje o pacienty v kritickém stavu. Viz také intenzivní medicína.

Dispečink intenzivní péče (DIP) je informační systém pro monitorování kapacit intenzivní péče, který byl vybudován v březnu 2020 v reakci na epidemii onemocnění COVID-19, a to ve spolupráci MZ ČR, ÚZIS ČR a České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP. DIP umožňuje sdílení velmi omezeného rozsahu dat mezi lékaři, koordinátory intenzivní péče a zdravotnickými záchrannými službami. Nemocnice do něj zadávají informace o obsazenosti lůžek na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních a také údaje o počtu volných přístrojů pro intenzivní péči o pacienta, zejména pak o pacienta s COVID-19. Děje se tak v reálném čase, je to tedy systém velmi proměnlivý, v čase se měnící i v hodinách, protože vždy zachycuje aktuální situaci. Vytvořením tohoto systému tak byla usnadněna domluva a koordinace všech složek záchranného systému a zejména řízení v rukách krajských koordinátorů intenzivní péče. DIP je plně funkční od dubna 2020 a byl vybudován jako manažerský nástroj pro nouzové řízení kapacit intenzivní péče. O přístupech a zveřejňování dat rozhoduje výhradně MZ ČR jako správce systému. Přístupy jsou poskytovány právnické osobě, tedy například nemocnici jakožto poskytovateli zdravotních služeb. Následné využívání dat a distribuce přístupových práv je na vedení daného subjektu.

Intenzivní péče je speciální typ zdravotní péče. Intenzivní péče je poskytována pacientům, kteří jsou v kritickém stavu a vyžadují nepřetržitý dohled. V drtivé většině případů je intenzivní péče poskytována na jednotkách intenzivní péče.

Akutní intenzivní lůžková péče je zdravotní péče, která je poskytována pacientům v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat. Viz také akutní, lůžková péče.

Registrace je akt, při kterém se pacient dobrovolně přihlašuje (případně rodič přihlašuje dítě), do dlouhodobé péče lékaře/lékařky primární péče (praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař gynekolog nebo praktický zubní lékař). Registrace se stvrzuje oboustranným písemným souhlasem, kterým se lékař/lékařka zavazuje, že bude o pacienta pečovat a u pacienta se předpokládá, že bude vstupovat do zdravotního systému prostřednictvím svého lékaře. Všeobecnému praktickému lékaři a praktickému lékaři pro děti a dorost tak vzniká nárok na pravidelnou tzv. kapitační platbu od příslušné zdravotní pojišťovny. Pacient může změnit registrujícího lékaře jednou za 3 měsíce. Praktičtí lékaři pro dospělé mohou registrovat děti od 14 let výše, praktičtí lékaři pro děti a dorost mohou registrovat dorostence do dosažení 19. roku života.

Intenzivní medicína je lékařský obor zabývající se udržováním životních funkcí pacientů, kteří jsou v kritickém stavu a obvykle vyžadují nepřetržitý dohled. Intenzivní medicína je praktikována na jednotkách intenzivní péče. Lékař specializující se na intenzivní medicínu se oficiálně nazývá lékař intenzivní péče, hovorově intenzivista. Viz také medicína (lékařství), akutní medicína.

Poskytování péče cizincům je v ordinacích (nejen) praktických lékařů stále častější. Cizinci zaměstnaní v ČR jsou účastni veřejného zdravotního pojištění a mají stejná práva a povinnosti jako tuzemští klienti zdravotních pojišťoven, včetně možnosti registrace, prevence a dlouhodobé péče. Cizinci ze zemí EU s platným průkazem pojištěnce mají nárok na stejné bezplatné akutní ošetření, jako ve svých mateřských zemích (mohou zaplatit, ale následně jim je platba jejich pojišťovnou vrácena). Cizinci mimo EU za péči platí obvykle přímo. Komerční pojištění cizinců obvykle pokrývají akutní ošetření, ale nehradí prevenci a dlouhodobou péči. Cizinci si musí ověřit, zda v dané ordinaci mohou komunikovat v některém ze světových jazyků.

V každém zdravotnickém zařízení, tedy i v ordinaci praktického lékaře, by měl být zaveden interní systém kontroly a podpory kvality. Měla by také existovat možnost pro pacienty hodnotit poskytovanou péči, vznášet podněty a také podávat stížnosti. Při poskytování zdravotní péče, tak jako při každé lidské činnosti, může docházet k chybám a omylům. Dobrá vzájemná komunikace mezi zdravotníky a pacienty může riziko a následky těchto chyb a omylů zmírnit.

Dispenzární péče je jiný název pro dispenzarizaci.

Pacienti (rodiče pro svoje děti) mají právo na svobodnou volbu lékaře, tedy i registrujícího lékaře, bez ohledu na spádové území. Lékař může odmítnout přijetí pacienta do péče nebo péči o pacienta ukončit pouze v případech předvídaných zákonem. Lékař může odmítnout registrovat pacienta, pokud: by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení (ordinace má např. příliš mnoho registrovaných pacientů), jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo věcné vybavení zdravotnického zařízení, vzdálenost místa pobytu pacienta by neumožňovala (v případě praktického lékaře pro dospělé nebo praktického lékaře pro děti a dorost) výkon návštěvní služby, pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má zdravotnické zařízení uzavřenou smlouvu.