Poruchy osobnosti nejsou nemoci v tom smyslu, že by měly jasnou biologickou příčinu, a proto se zdaleka ne všem postiženým dostává léčby. Přesto mohou tyto poruchy způsobovat silné utrpení a léčbu často vyžadují.
Jak vznikají poruchy osobnosti?
Poruchy osobnosti často vznikají souhrou různých faktorů. Se vší pravděpodobností vede k rozvoji poruchy osobnosti kombinace genetických vlivů („dědičné faktory“) a negativních zkušeností z raného dětství (např. problémy ve výchově a vývoji, zkušenosti s násilím, sexuální zneužívání, traumata, zanedbávání).
Traumatické zážitky, zejména v pozdějším dětství a raném dospívání, se mohou kombinovat s již existující zranitelností a podpořit tak rozvoj poruchy osobnosti. Jinými slovy, pokud jsou k tomu v raném dětství dány podmínky, zvyšuje se náchylnost k rozvoji poruchy osobnosti; to však neznamená, že k tomu dochází vždy. V každém případě je uveden do pohybu osudový koloběh. Lidé náchylní k poruchám osobnosti přicházejí do konfliktu se svým okolím a reakce lidí z jejich okolí často zesilují jejich utrpení a vyvolávají zpětnou reakci, kterou okolí vnímá jako problematickou.
Příznaky poruchy osobnosti lze snadno zaměnit např. za „problematické“ chování dospívajících, což potvrdí či vyloučí jen vyšetření u odborníka a stanovení diagnózy.
Na rozvoji poruch osobnosti se tak téměř vždy podílí kombinace více faktorů, které je vždy potřeba posuzovat individuálně. Významnou roli hraje také psychická odolnost neboli resilience; velmi podstatné jsou i zkušenosti z mezilidských vztahů.
Kdy jde o poruchu osobnosti?
Poruchy osobnosti mohou postiženým způsobovat značné utrpení, které ovlivňuje jak kvalitu jejich života, tak průběh samotného onemocnění. Léčba poruch osobnosti proto do značné míry vyžaduje adekvátně vyškolené odborníky (např. psychiatry, psychoterapeuty). Lidé s poruchou osobnosti nemusejí sami vnímat, že mají problém. Někdy se ve svém stavu cítí dokonce dobře a vzniklé problémy přisuzují svému okolí.
Existují různé formy poruch osobnosti, které vykazují více či méně charakteristické rysy. Ty mohou sloužit jako vodítka pro diagnostiku, nemusejí se však vyskytovat ve všech případech. Seznam nejběžnějších forem najdete v článku Poruchy osobnosti: přehled různých typů.
Hranice mezi skutečnými poruchami osobnosti a podobně se jmenujícími osobnostními rysy, byť méně výraznými, je často nejasná. Mnozí v nich možná najdeme sami sebe nebo osobu z vaší rodiny či kruhu přátel; to však ještě neznamená, že se jedná o poruchu osobnosti. Přesto lze v každém případě doporučit, aby dotyčný vyhledal radu a pomoc odborníka, který bude moci vyloučit jiné poruchy či onemocnění, resp. aby dotyčný dokázal konkrétní situace lépe řešit. Jednat je třeba zejména tehdy, pokud mají příznaky negativní vliv, ať už na postiženého nebo na jeho okolí.
