Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Léčba radiojodem je metoda v nukleární medicíně, při níž se využívá radioaktivního izotopu jodu (konkrétně jodu-131) k léčbě zhoubných i nezhoubných onemocnění štítné žlázy. V případě karcinomu štítné žlázy se po provedené operaci ničí zbytky štítné žlázy a případné metastázy. I po úplném odstranění štítné žlázy totiž mohou být v pacientově těle prokazatelné zbytky této endokrinní žlázy. Léčba radiojodem se provádí následovně: pacientovi je podána kapsle s jodem-131 (131I) – dávka je přitom každému pacientovi přizpůsobena individuálně; radioaktivní jod se ve střevech vstřebá do krevního oběhu, jehož prostřednictvím doputuje až do štítné žlázy, respektive do jejích zbývajících buněk; v těchto buňkách se radioaktivní jod ukládá a ozařuje je „zevnitř“; tímto způsobem se zničí zbývající tkáň štítné žlázy. Léčba radiojodem je vhodná zejména u papilárního a folikulárního karcinomu štítné žlázy (tedy u diferencovaného karcinomu štítné žlázy), protože tyto typy nádorů akumulují jod; tím dochází k cílenému poškození zbývajících buněk štítné žlázy, zatímco ostatní orgány jsou maximálně ušetřeny účinků radioaktivního záření. Viz také radiojod.

Radiojod neboli radioaktivní jod je radioaktivní forma (přesněji řečeno radioaktivní izotop) jodu, která se používá jak v diagnostice (při některých zobrazovacích metodách), tak při léčbě některých onemocnění – například hypertyreózy (zvýšená činnost štítné žlázy) či rakoviny štítné žlázy, ale i některých dalších typů zhoubných nádorů. Používá se buď jod-123 nebo jod-131. Při zobrazovacím vyšetření pacient dostane malou dávku radiojodu, který se hromadí v buňkách štítné žlázy a některých typů nádorů – a pak může být detekován speciálním zařízením. Při léčbě rakoviny štítné žlázy pacient dostane poměrně velkou dávku radioaktivního jódu, který ničí buňky štítné žlázy. Radioaktivní jód kromě toho může být využíván například u pacientů s rakovinou prostaty (v rámci brachyterapie). Radiojod se podává ústy (perorálně) jako tekutina, případně v tobolkách, prostřednictvím infuze nebo uzavřený v tzv. radioaktivních zrnech, která se umístí buď přímo do nádoru nebo do jeho bezprostřední blízkosti – a odtud zabíjejí nádorové buňky. Viz také radio-, jod, léčba radiojodem.

První linie léčby je jiný název pro primární léčbu.

Kauzální léčba je taková léčba, která je zaměřena na příčinu nemoci. Pro úspěšnou kauzální léčbu musí být splněny dva předpoklady: je známa příčina onemocnění, existuje lék či výkon, který příčinu i samotné onemocnění může odstranit. Opakem kauzální léčby je symptomatická léčba.

Symptomatická léčba je taková léčba, která je zaměřena na projevy nebo příznaky (symptomy) onemocnění, nikoli na jeho příčinu. Opakem symptomatické léčby je kauzální léčba.

Trombolytická léčba je léčba, jejímž cílem je rozpuštění již vzniklého trombu. Viz také fibrinolýza, trombolýza a antitrombotická léčba.

Pokračovací léčba je druhá fáze léčby deprese. Navazuje na akutní léčbu a trvá 4–9 měsíců, během nichž je pacient léčen pomocí antidepresiva, psychoterapie, elektrokonvulzivní terapie nebo jiných léčebných metod, aby se zabránilo recidivě. Viz také akutní léčba deprese, udržovací léčba deprese.

Cíl léčby je stav, kterého se lékař snaží dosáhnout u konkrétního pacienta s konkrétním onemocněním. Cílem léčby nemusí být vždy jen uzdravení. Například: u onkologických pacientů v pokročilém stadiu onemocnění může být cílem léčby prodloužení života, zlepšení kvality života nebo potlačení příznaků onemocnění, u žen s těhotenskou cukrovkou je cílem léčby udržení normální glykemie, apod.

Antiagregační léčba neboli protidestičková léčba mění srážlivost krve ovlivňováním funkce trombocytů (pozor, nejedná se o antikoagulační léčbu!). Viz také anti-, antiagregancia.

Srdeční resynchronizační léčba neboli CRT (zkratka pochází z anglického názvu cardiac resynchronisation therapy) je léčebná metoda, která se používá u některých pacientů se srdečním selháním. Spočívá v implantaci speciálních elektrod do levá komora i pravá komora, někdy i do pravé síně; jejich činnost pak řídí kardiostimulátor, který je rovněž implantován do pacientova hrudníku.