Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Duševní trauma mohou způsobit nejrůznější děsivé události. Trauma přichází nečekaně, proto není možné se na něj připravit. Postižení lidé jsou vystaveni extrémnímu strachu, ztrátě kontroly a bezmoci. Většina lidí následně není schopna tyto situace extrémní bezmoci zpracovat. Mechanismy zvládání běžných situací na tuto situaci nestačí a svět se postiženým doslova zhroutí. V extrémních stresových situacích má člověk instinktivně potřebu buď utéct, nebo bojovat. Pokud ani jedno není možné, nachází se člověk v bezvýchodné situaci. Viz také trauma.

Trauma má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: úraz, zranění, poranění – spadající do oboru traumatologie, případně i do jiných lékařských oborů, duševní trauma – spadající do oboru psychologie, případně psychiatrie. Odvozené přídavné jméno je traumatický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz trauma.

Traumatický pneumotorax je pneumotorax, který je způsoben poraněním hrudníku, např. při autonehodách, v důsledku bodných ran apod. Viz také trauma, pneumotorax.

Traumatické poranění mozku neboli TBI (zkratka pochází z anglického názvu traumatic brain injury) je náhlé zranění, které způsobí poškození mozku. Může k němu dojít při náhlém a prudkém úderu do hlavy (uzavřené poranění) nebo při proražení lebky ostrým předmětem, který pronikne až do mozku (penetrující poranění). Příznaky TBI mohou být mírné, střední nebo závažné – v závislosti na tom, do jaké míry byl mozek poraněn: Mírná forma TBI – člověk buď může zůstat při vědomí, nebo ztrácí vědomí na několik sekund či minut. Mezi další příznaky se řadí bolest hlavy, zmatenost, závratě, točení hlavy, rozmazané vidění, zvonění v uších, pachuť v ústech, únava, letargie, změny chování či nálady, potíže s pamětí, soustředěním, pozorností nebo myšlením. Střední nebo těžká forma TBI – člověk může vykazovat výše uvedené příznaky, ale navíc může trpět zhoršující se nebo neustávající bolestí hlavy, opakovaným zvracením nebo nevolností, křečemi, nadměrnou spavostí, rozšířením jedné či obou zornic, špatně srozumitelnou řečí, slabostí či necitlivostí končetin, ztrátou koordinace, přetrvávající zmateností apod. Mírnou formou TBI je otřes mozku. Naopak těžká forma TBI může vést k závažným tělesným a duševním příznakům, kómatu, a může skončit i úmrtím. Viz také trauma, mozek.

Traumatologie je podobor chirurgie, který se zabývá operační léčbou poranění a úrazů. Odvozené přídavné jméno je traumatologický, lékař specializující se na traumatologii se nazývá traumatolog. Viz také trauma, -ologie, chirurgie.

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Organické duševní poruchy jsou podskupinou duševních onemocnění. Organická duševní porucha vzniká na základě nějakého poškození mozku, ať už má jakoukoli příčinu (cévní mozková příhoda, úraz, zánět apod.). Patří sem i psychické poruchy, jejichž příčinou je onemocnění jiné části organismu než mozku, které však obecně vede ke zhoršení funkce centrálního nervového systému. Viz také organický, porucha.

Duševní porucha je jiný název pro duševní onemocnění. Viz také porucha.

Duševní zdraví matek je oblast zdravotní péče, která je často zanedbávána nebo různě zlehčována. Zvláště u nastávajících nebo čerstvých maminek se však může vyskytovat celá řada poruch a příznaků – mimo jiné deprese, úzkostné poruchy či dokonce psychózy. Tyto poruchy se mohou vyskytnout během těhotenství a/nebo v období po porodu (společně často označované jako perinatální období). Pokud se tyto poruchy neléčí, mohou mít pro matku, její dítě, její rodinu (a potažmo i širší společnost) zničující důsledky. Tato onemocnění mohou být způsobena kombinací biologických, psychologických a sociálních stresorů, jako je nedostatek podpory, rodinná anamnéza nebo předchozí výskyt těchto poruch. Viz také duševní zdraví, duševní onemocnění.

Duševní flexibilita je schopnost změnit způsob myšlení nebo jednání podle měnící se situace. Jinými slovy, duševní flexibilita člověku umožňuje oprostit se od dříve naučených reakcí a „pružně“ se přizpůsobit požadavkům nové situace.