Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

DNA (psáno velkými písmeny) je pro deoxyribonukleovou kyselinu, zatímco dna (psáno malými písmeny) je onemocnění.

DNA-dependentní RNA-polymeráza je enzym, který hraje klíčovou úlohu při transkripci („přepisu“) genetické informace z DNA do mRNA (viz proteosyntéza).

Replikace DNA je proces, při kterém vzniká podle „vzorové“ molekuly DNA zcela totožná molekula DNA, tedy její kopie. Replikace DNA probíhá při dělení jakékoli buňky v lidském těle: z jedné mateřské buňky tak vznikají dvě dceřiné buňky, které mají zcela totožnou genetickou informaci (za ideálních podmínek, kdy se neobjeví žádná mutace).

Dna je onemocnění, které se vyznačuje zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi, kloubech a některých dalších tkáních. Nahromaděná kyselina močová pak může vést k zánětu kloubů. Pozor: Dna není totéž co DNA (deoxyribonukleová kyselina)! Viz také DNA / dna.

DNA je zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu. Pozor: DNA není totéž co dna (onemocnění)! Viz také DNA / dna.

Mitochondriální DNA (mtDNA) je DNA, která se nachází v mitochondriích. Mitochondriální DNA tvoří pouze malou část genomu (většina DNA se nachází v jádru).

Nekódující DNA je velmi rozsáhlá část genomu (řada úseků DNA), která nekóduje žádný protein (narozdíl od genů, které obsahují úseky tzv. kódující DNA). Nekódující DNA je i přesto pro správné fungování organismu velmi důležitá. Některé úseky nekódující DNA mohou být například „přepsány“ do transferové RNA (tRNA), která se uplatňuje při proteosyntéze. Jiné úseky nekódující DNA regulují genovou expresi. U mnoha úseků nekódující DNA zatím není jejich funkce známa. Viz také nekódující RNA.

Porucha reparace DNA je typ genetické poruchy způsobené změnami (mutacemi) v určitých genech, které jsou důležité pro opravu (reparaci) poškozené DNA. Důsledkem mutací v těchto genech mohou být zlomy, přestavby a jiné typy poškození DNA. Existuje mnoho různých typů poruch reparace DNA. Většina těchto poruch se projevuje problémy s růstem a vývojem, předčasným stárnutím, případně poruchami funkce kůže a nervového systému. Porucha reparace DNA může u postiženého člověka zvýšit riziko vzniku některých typů zhoubných nádorů. Viz také porucha, reparace, DNA.

DNA viry tvoří velmi rozsáhlou skupinu virů, jejichž genetická informace je uložena v DNA. Podle toho, zda je obsažená DNA jednořetězcová nebo dvouřetězcová, se DNA viry dále člení na: jednořetězcové DNA viry neboli ssDNA viry – zkratka pochází z anglického výrazu single-stranded deoxyribonucleic acid, dvouřetězcové DNA viry neboli dsDNA viry – zkratka pochází z anglického výrazu double-stranded deoxyribonucleic acid. Mezi onemocnění, která u člověka způsobují DNA viry, se řadí například plané neštovice. Obávaným onemocněním – rovněž způsobeným jedním z DNA virů – byly i pravé neštovice; ty však byly v 70. letech 20. století díky úspěšnému očkování celosvětově vymýceny. Viz také viry, RNA viry.

Svaly pánevního dna společně s pojivovou tkání uzavírají pánevní dutinu a tvoří tak pánevní dno. Svaly pánevního dna zejména umožňují kontrolovat vyprazdňování moči i stolice a oddalovat je až do chvíle, kdy je to vhodné. Při stahování (kontrakci) svaly pánevního dna mírně zvedají pánevní orgány a v příslušných místech stahují močovou trubici (u mužů i u žen), poševní vchod (u žen) i konečník (u mužů i u žen). Naopak uvolnění (relaxace) svalů pánevního dna umožňuje průchod moči a stolice. Svaly pánevního dna jsou také důležité pro sexuální funkce u mužů i u žen. U mužů jsou důležité při erekci a ejakulaci, zatímco u žen vůlí ovládané kontrakce zvyšují pocit sexuálního vzrušení. Svaly pánevního dna u žen navíc poskytují oporu vyvíjejícímu se plodu během těhotenství a během porodu musí být uvolněné. Oslabené svaly pánevního dna mohou způsobovat některé nepříjemné potíže, jako je zejména inkontinence moči (u mužů i u žen) či sestup pánevních orgánů (u žen). Svaly pánevního dna lze cíleně posílit a udržovat v kondici pomocí Kegelových cviků. Viz také pánevní dno.