Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zkřížená imunita je ochrana proti určitému patogenu díky imunitě získané z předchozí expozice příbuznému patogenu nebo jeho antigenům. Tato ochrana snižuje závažnost onemocnění způsobeného „novým“ patogenem, aniž by zabránila samotné infekci. První zmínka o zkřížené imunitě pochází již z 18. století, kdy britský lékař Edward Jenner vypozoroval, že děvečky, které předtím prodělaly kravské neštovice, byly chráněny proti pravým neštovicím, a položil tak základ očkování. Kromě vakcín však mohou zkříženou imunitu vyvolat i některé přirozené infekce. Například během pandemie chřipky H1N1 v roce 2009 byla u starších lidí menší pravděpodobnost onemocnění než u dětí a mladých dospělých – pravděpodobně proto, že starší lidé se již dříve setkali s podobnými viry H1N1, které cirkulovaly o několik desetiletí dříve. Viz také imunita.

Zkřížená alergie je jev, který je pozorován u alergiků a vzniká na základě strukturní podobnosti zdánlivě nijak nesouvisejících alergenů: například u lidí s alergií na prachové roztoče se může objevit alergická reakce po konzumaci mořských plodů apod. Zdroje alergenů jsou na první pohled výrazně odlišné, avšak obsahují strukturně podobné molekuly proteinů. Viz také alergie.

Buněčná imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována T-lymfocyty. V širším slova smyslu však lze do buněčné imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné buňky imunitního systému, konkrétně neutrofily, monocyty, makrofágy, dendritické buňky a NK buňky. Viz také buňka, imunita, humorální imunita.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce je jiný název pro checkpoint inhibitory. Viz také inhibitor, imunitní reakce.

Imunitní odpověď je jiný název pro imunitní reakci. Viz také imunita.

Humorální imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována protilátkami pocházejícími z B-lymfocytů (proto je někdy uváděna jako synonymum pro protilátkovou imunitu). V širším slova smyslu však lze do humorální imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné složky imunitního systému, konkrétně komplement a interferony. Viz také humorální, imunita, protilátková imunita, buněčná imunita.

Buňky imunitního systému pomáhají tělu bojovat s infekčními a některými dalšími nemocemi. Tyto buňky se vyvíjejí z kmenových buněk v kostní dřeni, kde se z nich stávají různé typy bílých krvinek. Mezi buňky imunitního systému se řadí neutrofily, eozinofily, bazofily, mastocyty, monocyty, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky a lymfocyty (B-lymfocyty i T-lymfocyty). Viz také buňka, imunitní systém.

Kolektivní imunita je stav, kdy konkrétní skupina lidí má imunitu vůči nějakému infekčnímu onemocnění, ať už tato imunita byla získána přirozenou cestou (tzn. nákazou skutečným onemocněním) nebo navozena uměle (zejména očkováním). Výše uvedená skupina lidí může být různě velká: od menšího kolektivu (např. pracovníci na infekčním oddělení nějaké nemocnice) přes větší skupiny populace (např. obyvatelstvo zasažené povodněmi a následně naočkované proti žloutence typu A) až k desítkám či stovkám milionů lidí (např. obyvatelstvo nějaké země). Kolektivní imunita se obvykle se vyjadřuje jako procento osob, které jsou v dané populaci imunní vůči sledovanému onemocnění. Pro některá infekční onemocnění jsou stanoveny hypotetické hodnoty, které jsou považovány za dostatečné na to, aby se zabránilo šíření konkrétní nákazy v populaci (např. 95 % u spalniček, 80% až 85 % u černého kašle). Poklesne-li procento očkovaných pod tuto hodnotu (třeba kvůli dezinformační kampani odpůrců očkování), může se onemocnění v populaci znovu šířit. Viz také imunita.