Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Pojmem zdravotnické zařízení se rozumí prostory určené k poskytování zdravotních služeb (např. ambulance soukromého lékaře, nemocnice, lékárny atd.).

Zdravotnická záchranná služba (ZZS) je součástí systému zdravotních služeb ČR. Jejím základním úkolem je poskytování přednemocniční neodkladné péče (PNP). ZZS je soustředěna do místních středisek, která zajišťují PNP ve svém spádovém území. Na rozdíl od všech jiných druhů zdravotní péče v záchranné službě neplatí možnost „svobodné volby lékaře“, a to jak při poskytování PNP jako takové, tak při výběru cílového zdravotnického zařízení – tím je obvykle nejbližší odborně způsobilé zdravotnické zařízení (nemocnice, výjimečně ambulantní zařízení).

Zdravotnický záchranář vykonává činnosti v rámci specifické ošetřovatelské péče na úseku neodkladné, anesteziologicko-resuscitační, intenzivní péče a akutním příjmu, dále se podílí na neodkladné léčebné a diagnostické péči. Práce zdravotnického záchranáře se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Řidič vozidla zdravotnické záchranné služby se pod odborným dohledem podílí na přednemocniční neodkladné péči, zdravotnické dopravní službě a přepravě pacientů neodkladné péče. Práce řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Sekundární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které se objevují během puberty. Mezi viditelné sekundární pohlavní znaky patří pubické ochlupení u mužů i u žen, typický tvar prsou a rozšířených boků u žen, vousy a „ohryzek“ u mužů. Viz také primární pohlavní znaky, pohlavní znaky.

Primární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které jsou přítomny již při narození a zahrnují vnější pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Příklady primárních pohlavních znaků jsou penis a varlata u mužů, pochva a vaječníky u žen. Viz také sekundární pohlavní znaky, pohlavní znaky.

Pohlavní znaky jsou vlastnosti, kterými se vzájemně liší jednotlivá pohlaví (muži a ženy, resp. chlapci a dívky). Rozlišujeme primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky.

Prehnovo znamení je důležité při urologickém vyšetření, pokud má lékař podezření například na zánět nadvarlete nebo na torzi varlete. Vyšetření se provádí v případě, že pacient si stěžuje na bolest varlete. Lékař při něm pacientovi nadzvihne varle a zeptá se pacienta, zda pocítil úlevu od bolesti: negativní Prehnovo znamení – při zvednutí postiženého varlete není úleva od bolesti, tzn. může (avšak nemusí!) se jednat o torzi varlete, pozitivní Prehnovo znamení – při zvednutí postiženého varlete je úleva od bolesti, tzn. může (avšak nemusí!) se jednat o epididymitidu. Viz také zánět nadvarlete (epididymitida), torze varlete.

Znak (v souvislosti s genetikou) je specifická vlastnost konkrétního jedince. Znaky mohou být podmíněny geny, faktory vnějšího prostředí nebo kombinací obou. Znaky mohou být kvalitativní (např. barva očí) nebo kvantitativní (např. výška nebo krevní tlak). Daný znak je součástí celkového fenotypu jedince.