Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha sluchu je zastřešující pojem pro narušený proces normálního slyšení. Příčiny poruch sluchu mohou být v zevním, středním nebo i vnitřním uchu. Podle toho, jak závažná je porucha sluchu, rozlišujeme osoby nedoslýchavé a neslyšící. Viz také porucha, sluch, nedoslýchavost, hluchota.

Sluchové kůstky (lat. ossicula auditus) jsou tři kůstky ve středním uchu, které patří k nejmenším kostem v lidském těle. Slouží k přenosu zvuků ze vzduchu do hlemýždě ve vnitřním uchu. V každém uchu jsou tři sluchové kůstky; jedná se o párové kosti, proto se jich v lidském těle se jich nachází celkem šest (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kladívko (2), kovadlinka (2), třmínek (2). Viz také sluch, kosti, kostra, lebka.

Sluch je jeden ze smyslů. Přes ušní boltec a zevní zvukovod se zvukové vlny dostávají k ušnímu bubínku. Z něj se přenášejí na sluchové kůstky ve středním uchu – konkrétně na kladívko, kovadlinku a třmínek – a pak přes oválné okénko do tekutiny vnitřního ucha. Pomocí tisíců vláskových buněk v hlemýždi vnitřního ucha se pak zvukové vlny přeměňují na elektrické impulsy a prostřednictvím kochleárního nervu jsou přenášeny do mozku, kde jsou zpracovány. Odvozené přídavné jméno je sluchový. Obrázek: Přenos zvukových vln dovnitř ucha – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také smysl a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz sluch.

Sluchový nerv je jiný název pro kochleární nerv.

Osoby se sluchovým postižením jsou lidé, kteří neslyší tak dobře jako lidé s normálně fungujícím sluchem. Rozlišujeme různé poruchy sluchu. Porucha může postihovat jedno ucho nebo obě uši. Viz také sluch, poruchy sluchu.

Screening sluchu novorozenců je screeningový program zaměřený na vyhledávání poruch sluchu u novorozenců. Při screeningu sluchu novorozenců se používají dvě metody: TEOAE – u fyziologických novorozenců, AABR – u rizikových novorozenců. Obě metody jsou zcela bezbolestné a snadno proveditelné. Viz také screening, sluch, novorozenec.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky, tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování, má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí, často mívá výkyvy nálad. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ).

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Porucha osobnosti je typ duševní poruchy, která se vyznačuje rigidním a na poměry většinové společnosti „nepřijatelným“ způsobem myšlení, fungování a chování. Člověk s poruchou osobnosti může mít potíže vcítit se do pocitů ostatních lidí. To pak způsobuje značné problémy při navazování a udržování „normálních“ vztahů, ať již ve škole, v práci nebo ve společnosti obecně. Viz také porucha a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz porucha osobnosti, poruchy osobnosti apod.

Perzistentní afektivní poruchy neboli přetrvávající poruchy nálady se řadí mezi depresivní poruchy. Do této kategorie se řadí cyklotymie a dystymie. Viz také perzistentní, porucha.