Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Oxid uhelnatý (CO) je jedovatý (toxický) plyn bez barvy a bez zápachu. V běžném životě vzniká zejména při nedokonalém spalování dřeva nebo uhlí, ale také při kouření – tedy spalování tabáku. Jeho jedovatost (toxicita) je dána tím, že se váže k hemoglobinu mnohem pevněji než kyslík, čímž snižuje množství přenášeného (transportovaného) a využitelného kyslíku ve tkáních. Viz také otrava oxidem uhelnatým.

Otrava oxidem uhelnatým je závažný stav, který je způsoben vdechováním oxidu uhelnatého. Není-li pomoc poskytnuta včas, otrava oxidem uhelnatým může v poměrně krátké době vést až k úmrtí. Oxid uhelnatý (CO) se k hemoglobinu (červenému krevnímu barvivu) váže mnohonásobně pevněji než kyslík, čímž snižuje množství přenášeného (transportovaného) a využitelného kyslíku ve tkáních. Co se týče koncentrace CO ve vzduchu, již pouhých 0,0035 % (35 ppm) může vést k prvním příznakům otravy během 6–8 hodin. Koncentrace 0,08 % (800 ppm) vede do 2 hodin k bezvědomí. Při koncentraci 1,28 % (12 800 ppm) nastává smrt během několika minut. Viz také otrava, oxid uhelnatý.

Oxidace je chemická reakce, která probíhá při kontaktu nějaké látky s kyslíkem nebo jiným tzv. oxidačním činidlem. Příklady oxidace jsou: rezavění železných předmětů vystavených působení vzduchu, hnědnutí rozkrojeného jablka, apod. Odvozené sloveso je oxidovat, odvozené přídavné jméno je oxidační. Opakem oxidace je redukce.

Oxidační stres je stav, který může nastat, když je v těle příliš mnoho nestabilních molekul označovaných jako volné radikály – a zároveň není dostatek antioxidantů, které by jich dokázaly tělo zbavit. Oxidační stres může vést k poškození buněk a tkání. Existuje mnoho faktorů podílejících se na vzniku oxidačního stresu – například obezita, nevhodné složení stravy, kouření, pití alkoholu, užívání některých léků a některé vlivy životního prostředí (některé typy záření, přítomnost pesticidů, toxinů apod.). Dlouhodobý oxidační stres může hrát roli při stárnutí a vzniku zhoubných nádorů chronických zánětů a některých dalších onemocnění. Viz také oxidace.

Oxid uhličitý (CO2) je plyn, který ve tkáních vzniká jako odpadní látka a je z těla ven vylučován při dýchání.

Oxid dusnatý (NO) je plyn, který se v malém množství přirozeně vyskytuje v lidském těle. Mimo jiné hraje rozhodující roli při rozšiřování krevních cév (řadí se proto mezi tzv. vazodilatátory).

Inhibitory monoaminooxidázy, IMAO neboli MAOI (druhá zkratka pochází z anglického názvu monoamine oxidase inhibitors) jsou léky, které jsou předepisovány především jako vysoce účinná antidepresiva, ale také při léčbě panické poruchy a sociální fobie. Používají se rovněž při léčbě Parkinsonovy nemoci a některých dalších onemocnění. Viz také inhibitor.

Prooxidant je látka, která podporuje tvorbu reaktivních forem kyslíku – nestabilních molekul, které mohou způsobovat poškození buněk. Odvozené přídavné jméno je prooxidační. Opakem prooxidantů jsou antioxidanty. Viz také oxidace.

Antioxidační enzymy jsou proteiny, které se podílejí na přeměně reaktivních forem kyslíku na stabilní molekuly. Antioxidační enzymy proto představují významný obranný mechanismus proti poškození buněk, který je způsobován oxidačním stresem. Viz také anti-, oxidace, enzymy, antioxidanty.

Antioxidant je látka, která chrání buňky před poškozením způsobeným volnými radikály (tj. nestabilními molekulami, které vznikají mj. při oxidaci během normálně probíhajícího metabolismu). Volné radikály se mohou podílet na vzniku zhoubných nádorů, srdečně-cévních onemocnění, cévní mozkové příhody a dalších onemocnění, která souvisejí se stárnutím. Mezi antioxidanty patří například beta-karoten, lykopen, vitamin A, vitamin C, vitamin E a některé další přírodní i uměle vyrobené látky. Odvozené přídavné jméno je antioxidační. Opakem antioxidantů jsou prooxidanty. Viz také anti-, oxidace, antioxidační enzymy.