Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nežádoucí účinek typu A je nežádoucí účinek léčivého přípravku, který vzniká jako následek přehnaného normálního farmakologického účinku léku při běžně používané dávce. Nežádoucí účinky typu A jsou předvídatelné, obvykle jsou závislé na dávce, jsou spojeny s vysokou morbiditou a nízkou mortalitou, a po snížení dávky se zmírní nebo úplně vymizí. Příklady: hypoglykemie po podání inzulinu, hypotenze po podání antihypertenziva. Viz také nežádoucí účinek, nežádoucí účinek typu B.

Nežádoucí účinek typu B je jiný název pro idiosynkratický nežádoucí účinek. Viz také nežádoucí účinek.

Závažný nežádoucí účinek je nežádoucí účinek, který má za následek smrt, ohrozí život, vyžaduje hospitalizaci nebo prodlouží probíhající hospitalizaci, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vrozená vada u potomků. Viz také nežádoucí účinek, neočekávaný nežádoucí účinek.

Nežádoucí účinek léčivého přípravku je odezva na léčivý přípravek, která je nepříznivá a nezamýšlená. Nežádoucí účinek může být již známý nebo dosud nepopsaný. Nežádoucí účinky léčivých přípravků se rozlišují zejména na závažné nežádoucí účinky a neočekávané nežádoucí účinky, a podle předvídatelnosti na nežádoucí účinky typu A a nežádoucí účinky typu B. Podle četnosti výskytu se nežádoucí účinky rozlišují na: velmi časté – vyskytují se u více než 1 z 10 pacientů, časté – vyskytují se u více než 1 z 100 pacientů, méně časté – vyskytují se u více než 1 z 100 až 1 z 1 000 pacientů, vzácné – vyskytují se u více než 1 z 1 000 až 1 z 10 000 pacientů, velmi vzácné – vyskytují se u více než 1 na více než 10 000 pacientů. Viz také vedlejší účinek, nežádoucí událost.

Neočekávaný nežádoucí účinek je nežádoucí účinek, jehož povaha, závažnost nebo důsledek jsou v rozporu s informacemi uvedenými v souhrnu údajů o přípravku u registrovaného léčivého přípravku nebo jsou v rozporu s dostupnými informacemi, například se souborem informací pro zkoušejícího u hodnoceného léčivého přípravku, který není registrován. Viz také nežádoucí účinek, závažný nežádoucí účinek.

Idiosynkratický nežádoucí účinek neboli nežádoucí účinek typu B je nežádoucí účinek léčivého přípravku, který není možné odvodit ze známého farmakologického účinku léku. Nežádoucí účinky typu B jsou nepředvídatelné, jsou jen vzácně závislé na dávce, jsou spojeny s nízkou morbiditou a vysokou mortalitou, a jediným způsobem, jak jim lze (do budoucna) zabránit, je daný lék u konkrétního pacienta vůbec nepoužívat. Nežádoucí účinky typu B bývají někdy označovány jako lékové intolerance nebo lékové hypersenzitivní reakce. Příklad: anafylaktická reakce po podání penicilinu. Viz také idiosynkrazie, nežádoucí účinek, nežádoucí účinek typu A.

Vedlejší účinek je jiný než zamýšlený účinek, který byl vyvolán nějakým preventivním, diagnostickým či léčebným zákrokem. Vedlejší účinek může nebo nemusí být škodlivý (někdy může být dokonce i prospěšný!), často záleží na okolnostech. Příklad: Vedlejším účinkem užívání antidepresiv může být ospalost. To by velká část lidí považovala za negativní vedlejší účinek; pokud ovšem člověk trpící depresí má potíže s usínáním, tento konkrétní „vedlejší účinek“ antidepresiva zřejmě uvítá. Viz také nežádoucí účinek.

Mechanismus účinku je způsob, jakým léčivo nebo jiná léčebná metoda vyvolává v těle požadovaný účinek. Mechanismus účinku léku může například spočívat v tom, jak ovlivňuje konkrétní cíl v buňce (například nějaký enzym) nebo funkci buňky (například její růst). Znalost mechanismu účinku léku může pomoci získat informace o bezpečnosti léku a o tom, jak bude celkově působit na organismus. Může také pomoci jednak určit správnou dávku léku, jednak vymezit skupinu pacientů, kterým léčba s největší pravděpodobností pomůže.

Alergická reakce cytotoxického typu neboli imunopatologická reakce II. typu je jedním ze čtyř typů alergických reakcí, ale vyskytuje se velmi zřídka. V tomto případě se na antigen (vázaný na povrch buňky nebo vyskytující se na povrchu orgánu) naváže protilátka, díky níž pak imunitní systém cílovou buňku (označenou komplexem antigen-protilátka) zničí. Příkladem je situace, kdy se některé léky vážou na povrch krevních buněk. Na tyto léky (antigeny) se navážou protilátky a imunitní systém ničí krevní buňky vlastního těla. Při vyšetření krve se to může projevit např. poklesem počtu bílých krvinek (granulocytů) nebo krevních destiček (trombocytů). Viz také alergická reakce, cytotoxicita.

Alergická reakce časného typu neboli imunopatologická reakce I. typu je jedním ze čtyř typů alergických reakcí. Alergická reakce časného typu je nejčastěji se vyskytujícím typem alergie. Přemrštěná reakce imunitního systému se dostaví prakticky ihned po kontaktu s alergenem – během několika sekund až minut. První kontakt s látkou vyvolávající alergii probíhá bez příznaků. U alergické reakce časného typu se vytvářejí alergen-specifické protilátky třídy IgE a rozbíhá se řetězová reakce. Imunopatologickou reakci I. typu mohou kromě jiného vyvolat některé pyly, léky, srst domácích zvířat, potraviny nebo hmyzí jedy. Během tohoto typu alergické reakce se do krevního oběhu uvolňuje histamin – látka, která vyvolává typické projevy alergie, např. svědění, zarudnutí kůže nebo kožní vyrážku, kýchání, otoky tkání nebo trávicí potíže. V nejhorším případě může nastat anafylaktický šok, kdy dochází k tak výraznému poklesu krevního tlaku, že to postiženého člověka ohrožuje na životě. Dědičný sklon k onemocnění alergií časného typu zprostředkovanou protilátkami IgE se označuje jako atopie. U atopiků je i zvýšené riziko, že se u nich vyvine alergické astma nebo atopický ekzém. Při výskytu alergického astmatu se zároveň objeví zánět průdušek. Viz také alergická reakce.