Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Multimodální léčba bolesti se používá k úlevě od chronické bolesti. K úspěšnému zmírnění chronické bolesti je často nutné použít několik léčebných metod současně, neboť samotné užívání léků proti bolesti (odborně analgetik) většinou nestačí. Proto lékař většinou doporučí i nemedikamentózní metody – například pohybovou aktivitu, relaxační metody, fyzioterapii, psychoterapii, případně speciální školení a semináře. Pacientovi se v takovém případě věnují odborníci z různých oborů: kromě lékaře například i fyzioterapeut či psycholog. Viz také multimodální, léčba bolesti.

Léčba bolesti je souhrn veškerých léčebných opatření, která jsou zaměřena na odstranění (nebo alespoň výrazné zmírnění) bolesti, ať už akutní nebo chronické. Při léčbě bolesti se uplatňují různé medikamentózní a nemedikamentózní metody, často i jejich kombinace. Odborníci doporučují léčit akutní bolest co možná nejdříve pomocí analgetik (léků proti bolesti). V mnoha případech tak lze zabránit jejímu přechodu do chronické formy. Léčba chronické bolesti může být někdy obtížná. Ne vždy je možné dosáhnout úplného vyléčení bolesti. V případě chronické bolesti odborníci někdy doporučují multimodální léčbu. V mnoha případech lze chronickou bolest zmírnit natolik, že člověk může normálně fungovat v každodenním životě. Viz také bolest.

Intervenční léčba bolesti je souhrnné označení pro některé postupy, které se používají k léčbě chronické bolesti – zvláště v případě, že bolest nelze zmírnit ani pomocí kombinace medikamentózní léčby (opioidní analgetika, neopioidní analgetika a/nebo koanalgetika) a neintervenčních metod nemedikamentózní léčby (pohybová aktivita, relaxační metody, fyzioterapie, psychoterapie apod.). Intervenční léčba bolesti se pomocí různých zásahů (intervencí) snaží trvale nebo dočasně odstranit zdroj bolesti v těle. Konkrétními příklady intervenční léčby bolesti jsou nervová blokády, některé zákroky v blízkosti míchy a neurostimulační metody. Viz také intervence, léčba bolesti.

První linie léčby je jiný název pro primární léčbu.

Kauzální léčba je taková léčba, která je zaměřena na příčinu nemoci. Pro úspěšnou kauzální léčbu musí být splněny dva předpoklady: je známa příčina onemocnění, existuje lék či výkon, který příčinu i samotné onemocnění může odstranit. Opakem kauzální léčby je symptomatická léčba.

Symptomatická léčba je taková léčba, která je zaměřena na projevy nebo příznaky (symptomy) onemocnění, nikoli na jeho příčinu. Opakem symptomatické léčby je kauzální léčba.

Trombolytická léčba je léčba, jejímž cílem je rozpuštění již vzniklého trombu. Viz také fibrinolýza, trombolýza a antitrombotická léčba.

Pokračovací léčba je druhá fáze léčby deprese. Navazuje na akutní léčbu a trvá 4–9 měsíců, během nichž je pacient léčen pomocí antidepresiva, psychoterapie, elektrokonvulzivní terapie nebo jiných léčebných metod, aby se zabránilo recidivě. Viz také akutní léčba deprese, udržovací léčba deprese.

Cíl léčby je stav, kterého se lékař snaží dosáhnout u konkrétního pacienta s konkrétním onemocněním. Cílem léčby nemusí být vždy jen uzdravení. Například: u onkologických pacientů v pokročilém stadiu onemocnění může být cílem léčby prodloužení života, zlepšení kvality života nebo potlačení příznaků onemocnění, u žen s těhotenskou cukrovkou je cílem léčby udržení normální glykemie, apod.

Antiagregační léčba neboli protidestičková léčba mění srážlivost krve ovlivňováním funkce trombocytů (pozor, nejedná se o antikoagulační léčbu!). Viz také anti-, antiagregancia.