Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Klinický psycholog provádí psychodiagnostická a psychoterapeutická vyšetření při léčbě duševních poruch a onemocnění, při rehabilitaci a při přípravě pacienta na lékařské zákroky. Práce klinického psychologa se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Klinický psycholog je psycholog, který po absolvování VŠ pracuje ve zdravotnictví a složil tzv. specializační zkoušku (atestaci). Má tedy jako téměř jediný z širokého spektra psychologů status zdravotnického pracovníka (tím druhým je psycholog ve zdravotnictví), a proto jako jediný může poskytovat dlouhodobou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pokud má tedy samostatně pracující psycholog smlouvy se zdravotními pojišťovnami, je tím zároveň garantováno jeho výše uvedené vzdělání ve zdravotnictví. Stručně řečeno se klinický psycholog od psychologa ve zdravotnictví liší tím, že: klinický psycholog již získal specializovanou způsobilost (tj. složil atestační zkoušku a má dokončené vzdělání), psycholog ve zdravotnictví rovněž pracuje v oboru klinické psychologie, absolvoval stejnojmenný kurz, který ho opravňuje pracovat ve zdravotnictví, ale je teprve v přípravě na atestační zkoušku. Viz také klinický, psychologie, psycholog ve zdravotnictví.

Behaviorální a psychologické příznaky demence neboli BPSD (zkratka pochází z anglického názvu behavioural and psychological symptoms of dementia) zahrnují poměrně širokou škálu různých příznaků. Mezi ty nejčastější se řadí agitovanost, deprese, apatie, psychóza, agresivita, opakované otázky, problémy se spánkem a různé formy nevhodného chování. Jeden nebo více z těchto příznaků postihne v průběhu onemocnění téměř všechny pacienty s demencí. Tyto příznaky patří k nejsložitějším, nejvíce stresujícím a nejnákladnějším aspektům péče o pacienty s demencí. Pro jejich zvládání však neexistuje žádné univerzální řešení; vždy je třeba uplatňovat přístupy šité na míru pacientovi i pečujícím osobám. Viz také behaviorální, psychologie, demence.

Vývojová psychologie je podobor psychologie, který studuje duševní vývoj člověka v průběhu celého jeho života: od dětství až po stáří. Viz také psychologie.

Psychologie se zabývá studiem lidského chování, myšlení, prožívání a citů. Studuje příčiny lidského chování, osobnost člověka apod. Nejedná se o lékařský obor, psychologové však někdy s lékaři úzce spolupracují. Psycholog je absolvent humanitní VŠ, nejčastěji filozofické fakulty. Obvykle má titul Mgr., případně doktorát (PhDr. či Ph.D.). Absolvování psychologie samo o sobě neopravňuje provádět psychoterapii – k tomu je potřeba další samostatné vzdělání (tzv. psychoterapeutický výcvik). Každý psycholog se následně specializuje. Psycholog po absolvování VŠ je obvykle kompetentní pro poradenství a krizovou intervenci. Psycholog není totéž co psychoterapeut. Psychologové nemohou předepisovat léky. Psychologové mají široké uplatnění. Pod resort zdravotnictví spadají kliničtí psychologové a psychologové ve zdravotnictví, kteří mají odborné vzdělání v tomto oboru. Odvozené přídavné jméno je psychologický. Viz také psycho-, -ologie, psychiatrie a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz psychologie, psychologický apod.

Psycholog ve zdravotnictví provádí bez indikace lékaře činnosti v rámci preventivní, diagnostické, léčebné, neodkladné, léčebně rehabilitační a dispenzární péče v oboru klinická psychologie pod odborným dohledem klinického psychologa. Práce psychologa ve zdravotnictví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Stručně řečeno se psycholog ve zdravotnictví se od klinického psychologa liší tím, že: klinický psycholog již získal specializovanou způsobilost (tj. složil atestační zkoušku a má dokončené vzdělání), psycholog ve zdravotnictví rovněž pracuje v oboru klinické psychologie, absolvoval stejnojmenný kurz, který ho opravňuje pracovat ve zdravotnictví, ale je teprve v přípravě na atestační zkoušku. Viz také psychologie, klinický psycholog.

Asociace klinických logopedů České republiky (AKL ČR) sdružuje klinické logopedy a logopedy ve zdravotnictví. Prvořadým cílem činnosti AKL ČR je hájit a prosazovat oprávněné profesní zájmy svých členů, koordinovat jejich činnost a v etické rovině korigovat výkon logopedické praxe. Viz také klinický logoped.

Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje: anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Viz také klinický.

Klinický obraz je souhrn příznaků, které jsou typické pro určité onemocnění či jiný stav (např. alergickou reakci). Viz také klinický.

Klinické hodnocení je jiný název pro klinickou studii. Viz také klinický.

Klinická studie neboli klinické hodnocení je podle SÚKL definována jako „jakékoli systematické testování prováděné na lidech, jehož účelem je zjistit či ověřit klinické, farmakologické nebo jiné farmakodynamické účinky, nebo stanovit nežádoucí účinky, či studovat absorpci, distribuci, metabolismus nebo exkreci jednoho nebo několika hodnocených léčivých přípravků s cílem ověřit bezpečnost nebo účinnost tohoto léčivého přípravku nebo léčivých přípravků“. Viz také klinický, preklinická studie.