Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Iontové kanály jsou transmembránové proteiny, které umožňují transport některých iontů přes buněčnou membránu. Iontový kanál si můžeme představit jako úzký „tunel“, který propouští pouze ionty určité velikosti; tomu se říká selektivní propustnost. Rozlišujeme tak draslíkové kanály, sodíkové kanály, chloridové kanály apod. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také ion.

Iontoforéza je forma nízkofrekvenční elektroterapie, která má nejen terapeutické, ale i diagnostické využití. Vytvořením elektrického pole se zvýší propustnost kůže. Pomocí stejnosměrného proudu pak lze podpořit transdermální absorpci některých léků, tzn. jejich vstřebávání do těla skrze kůži. Tyto léky však musí mít elektrický náboj (ať už kladný nebo záporný), aby se mohly pohybovat v elektrickém poli a pronikat kůží. Většinou se jedná o léky ve formě mastí. V rámci léčebného využití se nejčastěji používají lokální analgetika při léčbě akutní bolesti po operaci, případně při bolesti kloubů, která související s revmatickým onemocněním. Příkladem diagnostického využití je tzv. pilokarpinová iontoforéza, která se používá při diagnostice cystické fibrózy. Viz také ion, elektroterapie.

Pilokarpinová iontoforéza neboli potní test je diagnostická metoda používaná při podezření na cystickou fibrózu (CF). Založena je na tom, že v potu pacientů s CF se nachází zvýšený obsah chloridových iontů (ve srovnání se zdravými jedinci). Vyšetření se obvykle provádí na pacientově předloktí. Kůže ve vyšetřovaném místě se důkladně očistí alkoholem a poté se opláchne destilovanou vodou. Poté se na místo umístí dvě elektrody, kterými prochází slabý stejnosměrný proud. Na předem navlhčené elektrody se umístí tampony nebo gelové disky nasáklé roztokem pilokarpinu. Iontoforéza se provádí po dobu 2–5 minut. Pilokarpin proniká do kůže a stimuluje (povzbuzuje) potní žlázy k produkci potu. Koncentrace chloridů se nejčastěji měří sběrem potu (např. pomocí filtračního papíru či gázy) s následnou laboratorní analýzou: hodnoty nad 60 mmol/l svědčí pro CF; pokud je hodnota nižší než 30 mmol/l, je CF nepravděpodobná; v případě hodnoty mezi 30 a 60 mmol/l není diagnóza CF jednoznačně potvrzena, ale ani vyloučena. V případě hraničních hodnot (30–60 mmol/l) nebo vysokých hodnot (>60 mmol/l) následuje molekulárně genetické vyšetření. Viz také pilokarpin, iontoforéza.

Ionizující záření je druh vysokoenergetického záření, které má dostatečnou energii na to, aby z atomu nebo molekuly odstranilo elektron (záporně nabitou částici), čímž dojde k ionizaci tohoto atomu či molekuly. Ionizující záření může způsobovat chemické změny v buňkách a poškozovat DNA. To může zvýšit riziko vzniku některých zdravotních potíží, například rozvoje zhoubného nádoru. Ionizující záření může pocházet z přírodních zdrojů, jako je radon a kosmické záření (záření, které vstupuje do zemské atmosféry z vesmíru). Může však pocházet také z lékařských přístrojů používaných pro vyšetření zobrazovacími metodami, jako jsou rentgenové vyšetření (RTG), výpočetní tomografie (CT) nebo pozitronová emisní tomografie (PET). Vystavení velmi vysokým dávkám ionizujícího záření (např. při havárii jaderné elektrárny nebo při vystavení účinkům jaderné zbraně) může způsobit okamžité poškození lidského organismu, včetně vážného poškození kůže nebo hlouběji uložených tkání, akutní nemoci z ozáření a smrti. Viz také záření.

Ion (někdy psáno i ve tvaru „iont“) je atom nebo molekula, která má kladný nebo záporný elektrický náboj: kation = ion s kladným nábojem (+), anion = ion se záporným nábojem (–). Příklady látek, které se v lidském těle vyskytují ve formě iontů, jsou sodík (Na+), draslík (K+), vápník (Ca2+), hořčík (Mg2+), chlorid (Cl–) či fosfát (PO43–). Tyto ionty pomáhají například: přenášet živiny do buněk, odvádět odpadní látky z buněk, nervům, svalům, srdci a mozku pracovat tak, jak mají, apod. Odvozené přídavné jméno je iontový. Viz také kation, anion, elektrolyty.

IONM je zkratka pro intraoperační neuromonitoring.

Priony jsou infekční agens bílkovinné povahy, o kterých se obecně předpokládá, že přenášejí některá onemocnění nervového systému.

Chalazion je latinský název pro vlčí zrno.

Neionizující záření je druh nízkoenergetického záření, které nemá dostatečnou energii na to, aby z atomu nebo molekuly odstranilo elektron (záporně nabitou částici). Mezi neionizující záření se řadí viditelné, infračervené světlo a ultrafialové záření, mikrovlny, rádiové vlny a radiofrekvenční energie z mobilních telefonů. U většiny typů neionizujícího záření nebylo zjištěno, že by se podílelo na vzniku zhoubných nádorů. Viz také záření.

Regionální anestezie je typ anestezie (znecitlivění) při chirurgickém zákroku, který znecitliví velkou část těla, například od pasu dolů. Lék je podáván injekčně nebo prostřednictvím katétru a používá se v případech, kdy nestačí pouhá injekce lokálního anestetika a kdy je pro pacienta/pacientku lepší, aby byl/a při vědomí (tj. není vhodná celková anestezie). Regionální anestezie zahrnuje mj. spinální anestezii a epidurální anestezii, které se často používají při porodu. Viz také anestezie.