Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Intravezikální chemoterapie je forma protinádorové léčby, při níž je lék proti rakovině podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální chemoterapie se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Viz také intravezikální, chemoterapie, intravezikální léčba.

Intravezikální znamená „uvnitř močového měchýře“, „do močového měchýře“, případně „v močovém měchýři“. Například intravezikální léčba je taková léčba, při které je lék podáván přímo do močového měchýře. Viz také intra-, močový měchýř (lat. vesica urinaria).

Intravezikální léčba je taková léčba, při které je lék podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální léčba se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Léky podávané přímo do močového měchýře působí především na buňky vystýlající vnitřní část močového měchýře; to znamená, že na buňky v jiných částech močového měchýře mají jen malý účinek, nebo dokonce vůbec žádný. Jinými slovy, intravezikální léčba nepůsobí na nádorové buňky mimo sliznici močového měchýře (včetně těch, které prorostly hluboko do stěny močového měchýře). Léky vpravené do močového měchýře se nemohou dostat ani k nádorovým buňkám v jiných částech těla. Rozlišujeme dva hlavní typy intravezikální léčby: intravezikální chemoterapie, intravezikální imunoterapie. Viz také intravezikální.

Intravezikální imunoterapie je forma protinádorové léčby, při níž je lék podáván přímo do močového měchýře (tedy nikoli polykáním tablet, injekcí do krevního oběhu apod.). Imunoterapie je v tomto případě založena na tom, že podaný lék pomáhá imunitnímu systému útočit na nádorové buňky. Jako „lék“ se při intravezikální imunoterapii obvykle používá BCG – oslabená bakterie Mycobacterium bovis, která se obvykle používá při očkování proti tuberkulóze. Princip intravezikální imunoterapie s využitím BCG spočívá v tom, že jakmile je bakterie vpravena do močového měchýře, pomůže „vyprovokovat“ buňky imunitního systému k útoku na nádorové buňky. Lék je podáván tenkou hadičkou (katétrem) skrze močovou trubici až do močového měchýře. Intravezikální imunoterapie se používá zejména u pacientů s neinvazivním karcinomem močového měchýře – tedy v případech, kdy zhoubný nádor postihuje pouze sliznici a ještě se nestačil rozšířit hlouběji, tedy do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. Viz také intravezikální, imunoterapie, intravezikální léčba.

Lokální chemoterapie je forma protinádorové léčby, při níž je lék proti rakovině (např. 5-fluorouracil) nanášen na kůži ve formě speciální masti. Viz také lokální, chemoterapie.

Kombinovaná chemoterapie je protinádorová léčba, při níž se používá více chemoterapeutik současně. Různé účinné látky totiž působí na nádorové buňky v různých fázích buněčného cyklu; kombinace léků proto zvyšuje šanci, že budou zničeny všechny nádorové buňky. Viz také chemoterapie, chemoradioterapie, chemoterapeutický režim.

Chemoterapie v obecném slova smyslu je léčba onemocnění (chemickými) látkami, které zabíjejí původce tohoto onemocnění (třeba i mikroorganismus). V užším slova smyslu se však výraz „chemoterapie“ užívá v kontextu protinádorové léčby, kdy cílem chemoterapeutik je zlikvidovat nádorové buňky. Odvozené přídavné jméno je chemoterapeutický. Viz také terapie a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz chemoterapie, chemoterapeutický apod.

Hypertermická intraperitoneální chemoterapie neboli HIPEC (zkratka pochází z anglického názvu hyperthermic intraperitoneal chemotherapy) je zjednodušeně řečeno výplach břišní dutiny zahřátým roztokem, který obsahuje chemoterapeutika. HIPEC se využívá při některých operacích u pacientů ze zhoubnými nádory, které se rozšířily dovnitř břicha, tj. intraabdominálně. HIPEC se často používá v kombinaci s cytoredukční chirurgií (CRS), tedy po odstranění co největšího množství nádorové tkáně chirurgickým zákrokem. Zahřátý roztok obsahující protinádorové léky je bezprostředně po CRS podáván tenkou hadičkou přímo do břišní dutiny. Cílem tohoto postupu je zlikvidovat zbývající („neviditelné“) nádorové buňky. Viz také hypertermie, intra-, peritoneum, chemoterapie.

Paliativní chemoterapie se někdy používá u onkologických pacientů, jejichž zhoubný nádor je natolik pokročilý, že jej již nelze vyléčit. Hlavním cílem paliativní léčby (obecně) je zlepšit kvalitu života. Paliativní chemoterapie má některé výhody (zmírnění příznaků, zmírnění bolesti, možné zpomalení růstu nádoru a prodloužení délky života), ale i nevýhody (vedlejší účinky). Viz také paliativní, chemoterapie.

Cyklus chemoterapie je pojem používaný v onkologii. Jedná se o období, kdy je podávána chemoterapie (typicky několik dní), následované obdobím klidu (bez léčby, typicky 2–3 týdny) – a to se několikrát opakuje. V období klidu se tělo může zotavit z vedlejších účinků chemoterapie. Viz také chemoterapie, chemoterapeutický režim.