Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nespecifická imunita je jiný název pro vrozenou imunitu. Viz také nespecifický, imunita.

Specifická imunita je jiný název pro získanou imunitu. Viz také specifický, imunita.

Buněčná imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována T-lymfocyty. V širším slova smyslu však lze do buněčné imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné buňky imunitního systému, konkrétně neutrofily, monocyty, makrofágy, dendritické buňky a NK buňky. Viz také buňka, imunita, humorální imunita.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce je jiný název pro checkpoint inhibitory. Viz také inhibitor, imunitní reakce.

Imunitní odpověď je jiný název pro imunitní reakci. Viz také imunita.

Humorální imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována protilátkami pocházejícími z B-lymfocytů (proto je někdy uváděna jako synonymum pro protilátkovou imunitu). V širším slova smyslu však lze do humorální imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné složky imunitního systému, konkrétně komplement a interferony. Viz také humorální, imunita, protilátková imunita, buněčná imunita.

Zkřížená imunita je ochrana proti určitému patogenu díky imunitě získané z předchozí expozice příbuznému patogenu nebo jeho antigenům. Tato ochrana snižuje závažnost onemocnění způsobeného „novým“ patogenem, aniž by zabránila samotné infekci. První zmínka o zkřížené imunitě pochází již z 18. století, kdy britský lékař Edward Jenner vypozoroval, že děvečky, které předtím prodělaly kravské neštovice, byly chráněny proti pravým neštovicím, a položil tak základ očkování. Kromě vakcín však mohou zkříženou imunitu vyvolat i některé přirozené infekce. Například během pandemie chřipky H1N1 v roce 2009 byla u starších lidí menší pravděpodobnost onemocnění než u dětí a mladých dospělých – pravděpodobně proto, že starší lidé se již dříve setkali s podobnými viry H1N1, které cirkulovaly o několik desetiletí dříve. Viz také imunita.

Buňky imunitního systému pomáhají tělu bojovat s infekčními a některými dalšími nemocemi. Tyto buňky se vyvíjejí z kmenových buněk v kostní dřeni, kde se z nich stávají různé typy bílých krvinek. Mezi buňky imunitního systému se řadí neutrofily, eozinofily, bazofily, mastocyty, monocyty, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky a lymfocyty (B-lymfocyty i T-lymfocyty). Viz také buňka, imunitní systém.