Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nežádoucí události jsou události nebo okolnosti, které mohly vyústit nebo vyústily v tělesné poškození pacienta, jemuž bylo možné se vyhnout. Dále jsou za nežádoucí události považovány případy, kdy poškození pacienta je pouze psychické či socioekonomické, a také případy, kdy poškozeným je poskytovatel zdravotních služeb nebo jeho pracovník. Za nežádoucí události jsou dále také považována neočekávaná zhoršení klinického stavu pacienta, pokud mají za následek trvalé poškození nebo úmrtí pacienta. Nežádoucími událostmi jsou také ty události nebo okolnosti, jež mohly vyústit nebo vyústily v tělesné poškození pacienta a u nichž není dosud známo, zda bylo možné se jim vyhnout. Viz také nežádoucí účinek.

Nemoc podléhající povinnému hlášení (angl. notifiable disease) je nemoc, která podle zákonných požadavků musí být hlášena orgánům ochrany veřejného zdraví, a to co možná nejdříve po stanovení diagnózy. Jedná se o některá infekční onemocnění, která jsou obvykle vysoce nakažlivá a/nebo vysoce nebezpečná. Mezi nemoci podléhající povinnému hlášení se řadí například chřipka, tuberkulóza, některé sexuálně přenosné infekce (včetně syfilis a HIV), cholera, břišní tyfus, salmonelóza, shigelóza, tularemie, bartonelóza, listerióza, tetanus, záškrt, černý kašel, spála, invazivní meningokoková onemocnění, erysipel, syndrom toxického šoku, chlamydiové infekce, trichomoniáza, lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, žlutá zimnice, plané neštovice, pásový opar, opičí neštovice, spalničky, zarděnky, virová hepatitida A, virová hepatitida B, virová hepatitida C, virová hepatitida E, onemocnění cytomegalovirem a virem Zika, příušnice, leishmanióza, toxoplazmóza, svrab, COVID-19, invazivní pneumokoková onemocnění apod. (výčet není zdaleka úplný). Hlášení přenosných nemocí orgánům ochrany veřejného zdraví je bohužel často neúplné. Důvody mohou být různé: někdy je to diagnostická nepřesnost, jindy snaha pacientů zatajit výskyt onemocnění, která mají společenské stigma (to se týká zejména sexuálně přenosných infekcí), případně i nezájem nebo přílišná vytíženost lékařů. Přesto je hlášení výskytu infekčních nemocí nesmírně důležité. Poskytuje totiž výchozí bod pro vyšetřování případné neúspěšnosti preventivních opatření, jako je očkování, pro vysledování zdrojů infekce, popis geografického výskytu infekce a pro různé další účely (v závislosti na konkrétní nemoci).

Závažný nežádoucí účinek je nežádoucí účinek, který má za následek smrt, ohrozí život, vyžaduje hospitalizaci nebo prodlouží probíhající hospitalizaci, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vrozená vada u potomků. Viz také nežádoucí účinek, neočekávaný nežádoucí účinek.

Nežádoucí účinek typu A je nežádoucí účinek léčivého přípravku, který vzniká jako následek přehnaného normálního farmakologického účinku léku při běžně používané dávce. Nežádoucí účinky typu A jsou předvídatelné, obvykle jsou závislé na dávce, jsou spojeny s vysokou morbiditou a nízkou mortalitou, a po snížení dávky se zmírní nebo úplně vymizí. Příklady: hypoglykemie po podání inzulinu, hypotenze po podání antihypertenziva. Viz také nežádoucí účinek, nežádoucí účinek typu B.

Nežádoucí účinek léčivého přípravku je odezva na léčivý přípravek, která je nepříznivá a nezamýšlená. Nežádoucí účinek může být již známý nebo dosud nepopsaný. Nežádoucí účinky léčivých přípravků se rozlišují zejména na závažné nežádoucí účinky a neočekávané nežádoucí účinky, a podle předvídatelnosti na nežádoucí účinky typu A a nežádoucí účinky typu B. Podle četnosti výskytu se nežádoucí účinky rozlišují na: velmi časté – vyskytují se u více než 1 z 10 pacientů, časté – vyskytují se u více než 1 z 100 pacientů, méně časté – vyskytují se u více než 1 z 100 až 1 z 1 000 pacientů, vzácné – vyskytují se u více než 1 z 1 000 až 1 z 10 000 pacientů, velmi vzácné – vyskytují se u více než 1 na více než 10 000 pacientů. Viz také vedlejší účinek, nežádoucí událost.

Neočekávaný nežádoucí účinek je nežádoucí účinek, jehož povaha, závažnost nebo důsledek jsou v rozporu s informacemi uvedenými v souhrnu údajů o přípravku u registrovaného léčivého přípravku nebo jsou v rozporu s dostupnými informacemi, například se souborem informací pro zkoušejícího u hodnoceného léčivého přípravku, který není registrován. Viz také nežádoucí účinek, závažný nežádoucí účinek.

Idiosynkratický nežádoucí účinek neboli nežádoucí účinek typu B je nežádoucí účinek léčivého přípravku, který není možné odvodit ze známého farmakologického účinku léku. Nežádoucí účinky typu B jsou nepředvídatelné, jsou jen vzácně závislé na dávce, jsou spojeny s nízkou morbiditou a vysokou mortalitou, a jediným způsobem, jak jim lze (do budoucna) zabránit, je daný lék u konkrétního pacienta vůbec nepoužívat. Nežádoucí účinky typu B bývají někdy označovány jako lékové intolerance nebo lékové hypersenzitivní reakce. Příklad: anafylaktická reakce po podání penicilinu. Viz také idiosynkrazie, nežádoucí účinek, nežádoucí účinek typu A.

Nežádoucí účinek typu B je jiný název pro idiosynkratický nežádoucí účinek. Viz také nežádoucí účinek.

Přežití bez události neboli EFS (zkratka pochází z anglického názvu event-free survival) je doba od ukončení primární léčby zhoubného nádoru (což je obvykle chirurgická léčba, u některých nádorů radioterapie), po kterou pacient žije bez určitých komplikací nebo jiných událostí, kterým měla léčba zabránit nebo je oddálit. Mezi tyto události může patřit návrat zhoubného nádoru (tzv. recidiva) nebo výskyt určitých příznaků, například bolesti kostí způsobené zhoubným nádorem, který do těchto kostí metastazoval. Přežití bez události se hodnotí zejména v klinických studiích jako jeden ze způsobů, jak zjistit, jak dobře funguje nová léčba. Viz také přežití.

Systémový oběh, velký krevní oběh neboli tělní oběh je oběh krve mezi srdcem a všemi ostatními částmi těla (kromě plic). Přenáší okysličenou krev k buňkám a vrací odkysličenou krev zpět do srdce. Viz také systémový, plicní oběh, krevní oběh.