fototerapie

Fototerapie doslova znamená „léčba světlem“. V lékařství se tento pojem používá v různých souvislostech:

1. Fototerapie v neonatologii je metoda používaná při léčbě novorozenecké žloutenky. Nad speciální vyhřívanou postýlku pro novorozence se umístí lampa, která vyzařuje modré světlo o vlnové délce přibližně 460 nm (to je optimální vlnová délka pro terapeutickou účinnost). Aby bylo možné ozářit co největší plochu kůže, je třeba dbát na to, aby měl kojenec co nejmenší plenku.
2. Fototerapie v psychiatrii je jedna z metod, které se používají při léčbě deprese. Tato metoda je účinná zejména jednak u sezónní afektivní poruchy, jednak u lehkých a středně těžkých depresivních epizod. Při fototerapii je pacient po dobu přibližně 30–40 minut vystaven jasnému světlu, jehož intenzita se pohybuje mezi 5 000 a 10 000 luxy (lux je jednotka intenzity osvětlení, 10 000 luxů přibližně odpovídá jasnému dennímu světlu). UV záření je přitom odfiltrováno. Používaná intenzita světla je mnohonásobně vyšší než běžná intenzita osvětlení v místnostech. Pacient je vyzván, aby se každou minutu na několik sekund zadíval do světla. Léčba se obvykle provádí opakovaně, a to alespoň 3× týdně po dobu přibližně 30 minut. Fototerapii lze používat po celou zimu.
3. Fototerapie v dermatologii se používá k léčbě některých kožních onemocnění. V těchto případech se používá obvykle ultrafialové záření (samozřejmě pod lékařským dohledem). Konkrétním příkladem je PUVA terapie.

Odvozené přídavné jméno je fototerapeutický.

Viz také foto-, terapie, fotodynamická terapie.