ADHD

Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku). Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, nadměrná konzumace peprmintu během těhotenství či užívání drog nebo tabáku. ADHD může být negativně ovlivněna i nedůslednou výchovou.

Terapie ADHD stojí na několika pilířích, které se vzájemně doplňují. Důležitou roli hraje osvěta, zapojení rodiny a sociálního prostředí (školy, školky). Jedním z nejdůležitějších terapeutických opatření je právě důkladné poučení rodičů a dalších, kteří se o děti s ADHD starají.

Přibližně dvě třetiny dětí s ADHD se s touto poruchou potýkají i v dospělosti. Diagnostická kritéria, která se používají v dětství, však pro dospělé neposkytují příliš užitečné opěrné body. Dospělí s ADHD musejí v každodenním životě bojovat často s problémy, například v práci, v řízení domácnosti nebo vlastních financí. Jejich sociální interakce jsou obvykle plné konfliktů. Včasná diagnostika a léčba v dětském věku může přispět k bezproblémovému životu v dospělosti.

Člověk zneužívající stimulanty může být nápadně energický, podrážděný, mnohomluvný, s menší potřebou spánku a jídla a zornice mívá rozšířené. Stimulancia v léčebných dávkách, které se předepisují pacientům s ADHD, zvyšují schopnost soustředit se, sílu, společenskost, libido i náladu. Ve vyšších dávkách ale mohou naopak snížit schopnost soustředit se.