ADHD

Přibližně dvě třetiny dětí s ADHD se s touto poruchou potýkají i v dospělosti. Diagnostická kritéria, která se používají v dětství, však pro dospělé neposkytují příliš užitečné opěrné body. Dospělí s ADHD musejí v každodenním životě bojovat často s problémy, například v práci, v řízení domácnosti nebo vlastních financí. Jejich sociální interakce jsou obvykle plné konfliktů. Včasná diagnostika a léčba v dětském věku může přispět k bezproblémovému životu v dospělosti.

Léky jsou prvotně vytvořeny proto, aby lidem pomáhaly. Jejich výrobu, distribuci a nakládání s nimi upravuje zákon o léčivech [1]. Přípravky, jejichž užívání je povolené, jsou označovány jako legální drogy. Bohužel i léky povolené jsou často užívány ve větším než nutném množství nebo jsou zneužívány k jinému účelu než léčbě. V tom případě je jejich užívání nezákonné.

Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku). Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, nadměrná konzumace peprmintu během těhotenství či užívání drog nebo tabáku. ADHD může být negativně ovlivněna i nedůslednou výchovou.

Terapie ADHD stojí na několika pilířích, které se vzájemně doplňují. Důležitou roli hraje osvěta, zapojení rodiny a sociálního prostředí (školy, školky). Jedním z nejdůležitějších terapeutických opatření je právě důkladné poučení rodičů a dalších, kteří se o děti s ADHD starají.