Jak probíhá posuzování a uznávání nemocí z povolání

Posuzování a uznávání nemocí z povolání upravuje především zákon č. 373/2011 Sb. [1], o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon“) [1]:

• „posuzováním“ se rozumí komplexní zhodnocení zdravotního stavu pacienta a jeho pracovních podmínek,
• zatímco „uznávání“ představuje konečný formální akt prohlášení dané nemoci pacienta za nemoc z povolání ve smyslu právních předpisů a s příslušnými důsledky.

Věcná a místní příslušnost k uznávání nemocí z povolání

K uznávání nemocí z povolání jsou oprávněni pouze poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva zdravotnictví, tzv. střediska nemocí z povolání [2]. V povolení je mj. vymezeno území, kde se tato zdravotní služba poskytuje. Seznam poskytovatelů, kteří získali povolení k uznávání nemocí z povolání, zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví (MZ).

Pro vojáky z povolání a civilní zaměstnance vojska provádí tuto činnost středisko v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Na pracovnělékařské služby se nevztahuje svobodná volba poskytovatele. Vyhláška č. 104/2012 Sb. [3] stanoví, který z poskytovatelů s povolením MZ k uznávání nemocí z povolání, je v konkrétním případě poskytovatelem příslušným k uznání nemoci z povolání.

Rozhoduje, zda posuzovaná osoba:

(a) je dosud v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, u kterého naposledy pracovala za podmínek, jejichž vlivem nemoc z povolání vzniká, nebo

(b) tento pracovněprávní vztah již skončil.

V případě (a) je příslušný poskytovatel, v jehož území se nachází místo výkonu práce, u níž je podezření, že posuzovaná osoba pracuje nebo pracovala za podmínek, jejichž vlivem nemoc z povolání vzniká. Pokud daná osoba pracovala v zahraničí, rozhodující je území, v němž se nachází sídlo nebo místo podnikání vysílajícího zaměstnavatele, anebo místo organizační složky nebo podniku zaměstnavatele, který má sídlo mimo Českou republiku.

V případě (b) je příslušným poskytovatel, v jehož území se nachází trvalý pobyt posuzované osoby.

Předpoklady pro uznání nemoci z povolání

Aby mohlo být určité onemocnění uznáno za nemoc z povolání v právním slova smyslu, musí být současně splněna řada podmínek:

1. Onemocnění musí být vyjmenováno v Seznamu nemocí z povolání (dále jen „seznam“), anebo ho lze zařadit pod některou položku seznamu.
2. Zdravotní stav posuzované osoby musí odpovídat příslušné diagnóze, a onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, pokud je v seznamu definován.
3. Musí být objektivně ověřeno, že posuzovaná osoba pracovala za podmínek, jejichž vlivem nemoc z povolání vzniká.

Zjištění zdravotního stavu

Zjištění zdravotního stavu posuzované osoby, včetně posouzení zdravotního stavu před vznikem nemoci, zahrnuje kromě fyzikálního vyšetření také posouzení výsledků potřebných odborných vyšetření. Klinický obraz musí odpovídat příslušné diagnóze a onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, pokud je v seznamu definováno.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodické pokyny, aby se v celém státě standardizoval postup, při němž se stanoví stupeň závažnosti onemocnění posuzovaného jako možná nemoc z povolání.

Ověření podmínek vzniku onemocnění

Zda posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za nichž vzniká daná nemoc z povolání, ověřují:

1. příslušné orgány ochrany veřejného zdraví.
2. Státní úřad pro jadernou bezpečnost v případě, že jde o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření,
3. poskytovatel pracovnělékařských služeb, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána.

Ověření je uzavřeno vyjádřením, že při dané práci byly nebo nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, resp. že to nelze objektivně prokázat.

Lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání

Po shromáždění všech potřebných podkladů vydá příslušný poskytovatel lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání, který se předá:

• posuzované osobě,
• zaměstnavateli, u něhož posuzovaná osoba pracovala naposledy za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká.

Přezkoumání lékařského posudku

Pokud se posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, domnívá, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů od jeho předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání, zruší ihned původní lékařský posudek a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový.

Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí spis s tímto návrhem, včetně příslušné části zdravotnické dokumentace, a dalších potřebných podkladů a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu, kterým je Odbor zdravotnictví Krajského úřadu. Správní orgán do 30 pracovních dnů ode dne doručení spisu buď návrh na přezkoumání zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí, nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli, aby vydal nový lékařský posudek.

V případě, že byl lékařský posudek příslušným správním orgánem potvrzen, odešle středisko nemocí z povolání stejnopis tohoto posudku:

• registrujícímu poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství,
• příslušnému poskytovateli pracovnělékařské služby, jde-li o zaměstnance,
• orgánu, který provedl ověření podmínek vzniku onemocnění,
• zdravotní pojišťovně, u které je posuzovaná osoba pojištěna.

Algoritmus procesu posuzování a uznávání nemocí z povolání

Všichni pacienti, u nichž byla uznána nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání jsou povinně sledovaní (dispenzarizování) ve střediscích nemocí z povolání, a to podle vyhlášky č. 39/2012 Sb. [4]. Dispenzární prohlídky se provádějí v takovém časovém rozmezí, které vyžaduje zdravotní stav pacienta, nejméně však jedenkrát ročně.

Obrázek 1: Postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání

Ukončení nemoci z povolání

Jestliže vznikne podezření, že konkrétní nemoc z povolání, již nadále nesplňuje podmínky pro uznání, je ošetřující lékař povinen odeslat tuto osobu na příslušné středisko nemocí z povolání. Stejnou povinnost má i zaměstnavatel.

Podmínky, za nichž nelze nemoc nadále uznat za nemoc z povolání, jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 104/2012 Sb. [3]. Tyto podmínky se ověřují na základě zhodnocení zdravotního stavu posuzované osoby a výsledků odborných vyšetření vyžádaných nebo provedených poskytovatelem v oboru pracovní lékařství. Potvrdí-li se podezření, vydá příslušné středisko lékařský posudek o ukončení nemoci z povolání. Proti tomuto posudku se může posuzovaná osoba odvolat stejným postupem, jak je uvedeno výše.

Související odkazy

1. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
2. Seznam středisek nemocí z povolání (odkaz vede na web vupb.cz)
3. Vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
4. Vyhláška č. 39/2012 Sb., o dispenzární péči (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)