Hra je základní činností a přirozeným projevem aktivity dítěte. Je důležitá pro jeho celkový psychický vývoj. Hrou dítě okolo sebe poznává svět, rozvíjí své schopnosti, učí se spolupracovat s ostatními. Ke hře neodmyslitelně patří předmět ke hraní, tedy hračka. Ta se liší v jednotlivých věkových obdobích obsahovou náplní i formou. Hrou dítě nacvičuje své dovednosti, což vede k rozvoji jeho fyzických i duševních schopností.
Hračka má dlouhou historii stejně jako lidstvo samo. S figurkami, panenkami, zvířátky, vojáčky, případně miniaturami nástrojů dospělých si hrály již děti našich praprapředků. Zhruba do devatenáctého století patřilo k základní surovině pro výrobu hraček dřevo, hlína a další přírodní materiály. Postupem času přibývaly hračky z textilu, kovu, porcelánu. Po druhé polovině 20. století, kdy se začal rozvíjet plastikářský průmysl, se začaly postupně objevovat panenky, autíčka, stavebnice a další hračky z plastů. V 70. letech minulého století nastal velký boom ve vývoji hraček právě a díky vlastnostem polymerních materiálů. Plasty jsou výborně tvarovatelné, elastické, lze je dobře barvit a dekorovat. To byl důvod, proč se trh s hračkami významně rozšířil a hračky se staly i významných obchodním artiklem.
Podle definice z legislativy je hračkou jakýkoli výrobek navržený nebo určený výlučně či nevýlučně ke hraní dětem mladším 14 let.
Mezi hračky patří například plastová pískací zvířátka a figurky pro nejmenší, panenky, dřevěné kostky, puzzle, pexeso a hry pro děti s oblíbenými postavičkami, domečky pro panenky, dětské kuchyňky, autodráhy, stavebnice, ale i různé chemické sety, keramické „dílny“ či obdobné tvořivé hračky.
Výrobek však nemusí být vždy určen výlučně ke hraní, aby byl považován za hračku, ale může mít i jiné funkce. Za hračku může být považován například kroužek na klíče, k němuž je připevněn medvídek, nebo spací pytel ve tvaru hračky s měkkou výplní.
I když víme, že pro dítě má herní hodnotu prakticky vše, neznamená to však, že všechny takové předměty spadají do definice hračky a také že jsou pro děti ke hraní vhodné. Aby byl předmět považován za hračku, musí být takto záměrně označen výrobcem nebo mu musí být výrobcem přiřknuta herní hodnota.
Na druhé straně důvodně předvídatelné použití předmětu jako hračky je důležitější než prohlášení výrobce o určeném použití. Pokud výrobce označí výrobky v tom smyslu, že se nejedná o hračky, musí být schopen toto tvrzení doložit.
Tip: Podrobnější informace o vhodnosti hraček, jejich bezpečnosti a požadavcích na zdravotní nezávadnost se dozvíte v samostatné kategorii Hračky a zdraví, která je tomuto tématu věnována.
