Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Jednosekundová vitální kapacita neboli FEV1 (zkratka pochází z anglického názvu forced expired volume in 1 second) je hodnota měřená při funkčním vyšetření plic. Jedná se o objem vzduchu, který je člověk schopen vydechnout s co největší silou a co nejrychleji během jedné sekundy. FEV1 se měří pomocí spirometrie a používá se při diagnostice a sledování některých onemocnění plic. Viz také kapacita.

Volný radikál je typ nestabilní molekuly, která vzniká jednak při běžném buněčném metabolismu (tj. chemických reakcích probíhajících v buňkách), jednak působením některých vnějších faktorů (např. ultrafialového záření, ionizujícího záření, cigaretového kouře nebo toxinů v životním prostředí). Volné radikály se mohou v buňkách hromadit a poškozovat DNA, RNA i proteiny – a tím se podílet na vzniku zhoubných nádorů, srdečně-cévních onemocnění, cévní mozkové příhody a dalších onemocnění, která souvisejí se stárnutím.

Kapacita v souvislosti s lékařstvím má několik různých významů: potenciální vnitřní objem nějakého orgánu – např. kapacita močového měchýře udává, kolik se do močového měchýře vejde moči, schopnost něco pojmout – např. kapacita nemocnic udává, kolik pacientů jsou nemocnice schopny přijmout. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kapacita.

Volné mastné kyseliny neboli FFA (zkratka pochází z anglického názvu free fatty acids) jsou mastné kyseliny, které se vyskytují „volně“, tzn. nejsou vázány na další složky lipidů (tím se liší například od triacylglycerolů či fosfolipidů). Volné mastné kyseliny jsou významným „palivem“ (tedy zdrojem energie) pro buňky. Tuky (lipidy) obsažené v potravě se ještě před vstřebáním v tenkém střevě rozkládají právě na volné mastné kyseliny. V lidském těle se volné mastné kyseliny vyskytují v krevní plazmě, a to buď po jídle (vstřebáním v tenkém střevě) nebo naopak při hladovění, kdy se uvolňují z tělesného tuku. Viz také mastné kyseliny.

Difuzní kapacita plic je jedna z několika hodnot, které mohou být zjišťovány při funkčním vyšetření plic. Při měření difuzní kapacity plic se obvykle zkoumá schopnost plic absorbovat kyslík ze vzduchu. Za tímto účelem pacient vdechuje testovací vzduch s přesně stanoveným obsahem oxidu uhelnatého (CO). Po vdechu a výdechu obsahuje tento testovací vzduch menší množství CO, než obsahoval původně. Vzhledem k tomu, že oxid uhelnatý – stejně jako kyslík – přechází z plic do krve, je možné z příjmu CO vyvodit závěry o přestupu kyslíku. Test trvá několik minut. Difuzní kapacita plic je snížená například u plicního emfyzému. Viz také difuze, kapacita, plíce.

Volné nervové zakončení (angl. free nerve ending) je strukturně nejjednodušším typem smyslového receptoru. Jedná se o zakončení senzorického neuronu, jehož dendrity (krátké a větvené výběžky) se nacházejí ve tkáni přijímající smyslové vjemy – například ve škáře (hlouběji uložené vrstvě kůže). Volná nervová zakončení se podílejí na vnímání tlaku, doteku, bolesti, svědění či teploty. Obrázek: Klasifikace smyslových receptorů – schematický nákres. Senzorické neurony mají buď volná nervová zakončení (a) nebo opouzdřená nervová zakončení (b). Naproti tomu světločivé buňky v sítnici – například tyčinky – jsou příkladem specializovaných receptorových buněk (c). Tyto buňky uvolňují neurotransmitery směrem k bipolárnímu neuronu, který následně tvoří synapsi s neurony zrakového nervu. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také smyslové receptory.