Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vertikální přenos je přenos infekce z matky na dítě, ať již během těhotenství (transplacentární přenos), během porodu (perinatální přenos) nebo později při kojení. Tímto způsobem se může přenést toxoplazmóza, zarděnky, cytomegalovirus, virus herpes simplex, virus varicella zoster, HIV, chlamydie, syfilis, virus Zika apod. Viz také přenos infekce, horizontální přenos.

Komunitní přenos (u infekčního onemocnění) je charakterizován 30% nebo vyšším podílem případů, u kterých není jasný zdroj nákazy nebo nebyly importovány, a to při úhrnném týdenním počtu nově diagnostikovaných osob v dané oblasti 30/100 000 obyvatel nebo vyšší. V této situaci se nákaza začíná šířit v doposud nepostižené populaci, tedy například u osob, které nepobývaly v zasažené oblasti nebo nebyly v kontaktu se známým zdrojem nákazy. Viz také přenos infekce.

Nepřímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jak již z jeho názvu vyplývá, jedná se o přenos infekčního agens, který se neodehrává přímo mezi infikovaným jedincem a novým hostitelem. V rámci nepřímého přenosu rozlišujeme: přenos vektorem, přenos vzdušnou cestou. Viz také přenos infekce, přímý přenos.

Perinatální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během porodu. Viz také perinatální, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vektorem je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím nějakého vektoru, nejčastěji hmyzu (například mouchami, které sedají na výkaly, komáry přenášejícími malárii apod.). Viz také přenos infekce, vektor, nepřímý přenos.

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přenos infekce, přímý přenos.

Přenos vzdušnou cestou je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím aerosolu (jader kapének) nebo prachu (při zvíření kontaminovaných částice půdy, při zpracování kontaminovaných živočišných produktů apod.). Viz také přenos infekce, jádra kapének, nepřímý přenos.

Fekálně-orální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Při tomto způsobu přenosu infekce se infekční agens, které jsou přítomny v nepatrných částicích stolice, dostávají z infikovaného člověka do úst nového hostitele. Mezi hlavní příčiny fekálně-orálního přenosu onemocnění patří nedostatečná hygiena (například vyprazdňování stolice poblíž zdroje pitné vody) a špatné hygienické návyky. Mezi nemoci způsobené fekálně-orálním přenosem se řadí břišní tyfus, cholera, přenosná dětská obrna (poliomyelitida), virová hepatitida a mnoho dalších infekčních onemocnění – zvláště pak těch, které způsobují průjem. Viz také fekální, orální, přenos infekce, přímý přenos.

Horizontální přenos je přenos infekce z jednoho jedince na druhého (obecně v populaci, nikoli z matky na dítě), obvykle kontaktem s různými tělními sekrety nebo jinými tekutinami (např. sputum nebo krev), které obsahují infekční agens. Viz také přenos infekce, vertikální přenos.