Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sexuálně přenosné infekce neboli STI (zkratka pochází z anglického názvu sexually transmitted infections) jsou taková infekční onemocnění, která se přenášejí převážně pohlavním stykem. Terminologická poznámka: Pro sexuálně přenosné infekce se používají rovněž označení sexuálně přenosné nemoci či pohlavní nemoci. Viz také přenos infekce.

Sexuálně přenosné nemoci je jiný název pro sexuálně přenosné infekce. Viz také přenos infekce.

Přenosná dětská obrna je jiný název pro poliomyelitidu. Pozor: Přenosná dětská obrna není totéž co dětská mozková obrna! Viz také přenos infekce.

Porucha sexuální touhy je odborný název pro ztrátu libida. Viz také porucha, sexuální touha.

Sexuální touha je jiný název pro libido.

Sexuální averze je úzkostná porucha, která je charakterizována odporem k sexuální aktivitě. Dříve byla řazena mezi sexuální dysfunkce. Sexuální averzi je třeba odlišovat od ztráty libida, která se projevuje spíše lhostejností k sexu. Viz také averze.

Sexuální dysfunkce je označení pro potíže, které muž, žena nebo oba partneři pociťují v jakékoli fázi běžné sexuální aktivity, včetně tělesného potěšení, touhy, preferencí, vzrušení nebo orgasmu. Světová zdravotnická organizace definuje sexuální dysfunkci jako „neschopnost vést sexuální život v takové podobě, jak by člověk přál“. Tato definice je však poměrně vágní a různí lidé si ji mohou vykládat odlišně. Různé sexuální dysfunkce mohou postihovat muže i ženy všech věkových kategorií, ačkoli s věkem se pravděpodobnost jejich vzniku zvyšuje. Častou příčinou sexuální dysfunkce je stres. Mezi další příčiny patří např. sexuální trauma, duševní potíže, diabetes mellitus, srdečně-cévní onemocnění nebo jiné zdravotní potíže, dále užívání návykových látek, nadměrná konzumace alkoholu a užívání některých léků. Konkrétními příklady sexuálních dysfunkcí jsou dyspareunie, vaginismus, erektilní dysfunkce, předčasná ejakulace či ztráta libida. Viz také dysfunkce.

Sexuální orientace je „schopnost jedince cítit hlubokou citovou a sexuální náklonnost a přitažlivost k jedincům jiného pohlaví, téhož pohlaví nebo více než jednoho pohlaví“ (definice podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů). Většina populace je heterosexuální; sexuologové dále rozlišují zejména homosexualitu, bisexualitu a asexualitu. Poznámka: Sexuální orientace nesouvisí s genderovou rozmanitostí: transgender a genderově rozmanití lidé mohou být heterosexuální, bisexuální, homosexuální nebo mít jakoukoli jinou sexuální orientaci v průběhu života.

Sexuální zdraví je „stav tělesné, emoční, duševní a sociální pohody v souvislosti se sexualitou; nejde pouze o nepřítomnost nemoci, dysfunkce nebo postižení. Sexuální zdraví vyžaduje pozitivní a respektující přístup k sexualitě a sexuálním vztahům, jakož i možnost prožívat příjemné a bezpečné sexuální zážitky bez nátlaku, diskriminace a násilí. Aby bylo možné sexuální zdraví dosáhnout a udržet, musí být respektována, chráněna a naplňována sexuální práva všech osob.“ (definice podle Světové zdravotnické organizace z roku 2006) Viz také zdraví, reprodukční zdraví.

Rekurentní infekce je opakovaná infekce určitým patogenem, obvykle virem. Na rozdíl od primoinfekce již tělo v tomto okamžiku protilátky vůči tomuto patogenu, proto je i imunitní reakce jiná. Rekurentní infekce se během života mohou opakovat (vracet) i vícekrát. Typickým příkladem je rekurentní infekce virem herpes simplex, která mívá mírnější průběh než primoinfekce. Viz také infekce, primoinfekce, reinfekce.