Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Reakce štěpu proti hostiteli neboli GVHD (zkratka pochází z anglického názvu graft-versus-host disease) je vážná komplikace, která se může objevit u některých pacientů, kteří podstoupili alogenní transplantaci buď kmenových buněk nebo kostní dřeně. Princip GVHD spočívá v tom, že darované kmenové buňky nebo kostní dřeň [štěp] obsahují dárcovské T-lymfocyty; tyto T-lymfocyty útočí na zdravé tkáně v těle pacienta [hostitele], neboť je „považují“ za cizí. Méně často se GVHD může vyskytnout i po transplantaci orgánu. GVHD může způsobit poškození tkání a orgánů hostitele, zejména kůže, jater, střev, očí, úst, vlasů, nehtů, kloubů, svalů, plic, ledvin a pohlavních orgánů. Příznaky mohou být i velmi závažné a život ohrožující. Reakce štěpu proti hostiteli se může objevit během několika prvních měsíců po transplantaci (akutní) nebo mnohem později (chronická). Viz také štěp, hostitel.

Štěp je jiný název pro transplantát.

Kožní štěp je část kůže, kterou chirurg používá při plastické operaci. Kožní štěp je při takové operaci transplantován na potřebné místo na těle pacienta. Viz také kůže, štěp, transplantace.

Test protilátek proti viru SARS-CoV-2, imunologický test neboli rapid test je založen na detekci protilátek (IgA, IgG, IgM), které si lidské tělo vytvoří proti viru způsobujícímu onemocnění COVID-19. Nejedná se tedy o testování přítomnosti viru samotného, k tomu slouží PCR test. V případě testu protilátek se o nepřímý důkaz infekce (probíhající nebo již proběhlé, v závislosti na typu detekovaných protilátek). Prediktivní hodnota tohoto testu je ovlivněna více faktory, např. mírou imunitní odpovědi nebo časem, který uplynul od prvního setkání s virem. Protilátky jsou obvykle detekovatelné až několik dnů od prvních příznaků nemoci. Imunologické testy proto lze použít u jedinců s rozvinutým onemocněním, případně k důkazu toho, že se organismus s virem někdy v minulosti setkal. Pozitivní výsledek takového testu tedy neznamená, že je vyšetřená osoba aktuálně pozitivní nebo nemocná. Na tomto typu testu byla založena i studie kolektivní imunity SARS-CoV-2-CZ-Preval, která proběhla v ČR na přelomu dubna a května 2020 a jejímž cílem bylo zjistit, kolik osob z populace prodělalo nákazu virem SARS-CoV-2, aniž měly příznaky nebo byly diagnostikovány PCR testem. Viz také PCR test.

Imunologický test (na protilátky proti viru SARS-CoV-2) je jiný název pro test protilátek proti viru SARS-CoV-2.

Rapid test (na protilátky proti viru SARS-CoV-2) je jiný název pro test protilátek proti viru SARS-CoV-2.

Albuminy představují skupinu proteinů, z nichž nejběžnější jsou sérové albuminy. Kromě toho se k albuminům řadí například laktalbumin (mléčná bílkovina) a ovalbumin (glykoprotein vaječného bílku).

Protilátky neboli imunoglobuliny jsou proteiny, které vznikají v lymfatické tkáni a odtud přecházejí do krevní plazmy, kde se mohou vázat se na antigeny. Protilátky hrají zcela zásadní roli ve fungování imunitního systému, neboť dokážou rozpoznat tělu cizí objekty, viry a bakterie, které pak jiné složky imunitního systému mohou zlikvidovat. Imunologové rozlišují pět tříd imunoglobulinů, které mají v imunitním systému poněkud odlišné funkce: imunoglobulin A (IgA), imunoglobulin D (IgD), imunoglobulin E (IgE), imunoglobulin G (IgG), imunoglobulin M (IgM). Laboratorní rozlišení jednotlivých tříd imunoglobulinů je významné mj. pro diagnostiku různých onemocnění. Odvozené přídavné jméno je protilátkový. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz protilátky, protilátkový apod.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.

Ortotik-protetik ve spolupráci s lékařem navrhuje, dohlíží nad výrobou nebo zhotovuje, upravuje, opravuje a aplikuje individuálně zhotovované ortopedické a protetické pomůcky, upravuje a aplikuje sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky a dále seznamuje pacienty s používáním pomůcek a provádí základní nácvik. Práce ortotika-protetika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.