Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Primární imunodeficience je vrozená porucha imunitního systému. Její příčinou je změna v genech, která způsobuje poruchy tvorby proteinů, které se podílejí na funkci imunitního systému. Výsledkem jsou různě závažné poruchy imunity, jejichž důsledkem je zvýšená náchylnost k infekčním onemocněním. Viz také primární, imunodeficience, sekundární imunodeficience.

Imunodeficience neboli imunodeficit je neschopnost těla (nebo přesněji řečeno imunitního systému) vyvinout dostatečnou imunitní reakci. Tělo se pak nedokáže účinně bránit infekčním onemocněním či vzniku zhoubných nádorů. Imunodeficience může být: primární (vrozená) – například těžká kombinovaná imunodeficience, sekundární (získaná) – například AIDS. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz imunodeficience.

Syndrom získané imunodeficience je plný český název pro běžně používanou zkratku AIDS. Viz také syndrom, získaný, imunodeficience.

Virus lidské imunodeficience je plný český název pro běžně používanou zkratku HIV. Viz také viry, imunodeficience.

Těžká kombinovaná imunodeficience neboli SCID (zkratka pochází z anglického názvu severe combined immunodeficiency) je souhrnné označení pro skupinu vzácných onemocnění způsobených mutacemi v různých genech, které se podílejí na vývoji a funkci buněk imunitního systému. Děti se SCID po porodu vypadají zcela zdravé, avšak jsou velmi náchylné k závažným infekcím. SCID vede k úmrtí (obvykle již během prvního nebo druhého roku života), pokud dítě včas nedostane vhodnou léčbu. Viz také imunodeficience.

Sekundární imunodeficience je získaná porucha imunitního systému, která vzniká na podkladě jiného základního onemocnění (nejznámějším příkladem je AIDS) nebo změny celkového stavu organismu. Porucha může být navozena (indukována) i působením lékařů, např. při podávání protinádorové léčby. Důsledkem je větší náchylnost k infekčním onemocněním, zejména dýchacích cest a trávicího systému. Viz také sekundární, imunodeficience, primární imunodeficience.

Primární prevence je souhrn opatření na podporu zdraví a předcházení nemocí. Praktický lékař v primární prevenci poskytuje informace nutné k pochopení smyslu primární prevence, motivuje ke zdravému způsobu života, pomáhá překonávat překážky související se změnou životního stylu a podporuje vytváření plánů na zavedení změn. Intervence lékaře jsou zaměřeny na ovlivnění rizikových faktorů nádorových onemocnění a srdečně-cévních onemocnění, zejména kouření, škodlivého pití alkoholu, nedostatku pohybu a nezdravé výživy. Součástí primární prevence je očkování proti infekčním onemocněním. Viz také prevence, sekundární prevence, terciární prevence, kvartérní prevence.

Další primární nádor je termín používaný pro označení nového primárního nádoru, který se objeví u člověka, který již někdy v minulosti prodělal nádorové onemocnění. Další primární nádor se může objevit měsíce nebo i roky poté, co byl diagnostikován a léčen původní (primární) nádor. Riziko vzniku dalšího primárního nádoru mohou zvyšovat: některé typy protinádorové léčby, jako je zejména chemoterapie a radioterapie, genetická predispozice – pokud jsou v genech daného člověka přítomny určité mutace, vystavení (expozice) některým karcinogenním látkám, jako je například tabákový kouř. Viz také nádor, zhoubný nádor, primární nádor, sekundární nádor.

Lékař primární péče v systému českého zdravotnictví je lékař poskytující primární péči registrovaným pacientům. Konkrétně se jedná o následující specializace: praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař pro dospělé, praktický zubní lékař, praktický lékař gynekolog. Viz také primární péče.

Primární doslova znamená „prvotní“. V souvislosti s lékařstvím se však často používá pro označení různých poruch nebo onemocnění, která se objevují jako „první“ nebo vznikají spontánně, tj. nejsou důsledkem jiného onemocnění. Konkrétními příklady jsou primární amenorea či primární osteoporóza. Viz také sekundární a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz primární.