Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha polykání neboli dysfagie je příznak, který může mít celou řadu příčin. Může se také projevovat s různou závažností: někteří lidé trpící dysfagií mají potíže pouze u polykání jídla, jiní bojují i s polykáním tekutin a někteří nedokážou polykat vůbec. Příčiny dysfagie by vždy měl objasnit lékař, který následně navrhne nejvhodnější léčebný postup. Viz také porucha, polykání.

Polykání je složitý proces, na němž se podílí celá řada nervů a svalů. Při polykání se stahuje ústní spodina, rozžvýkané sousto je pomocí jazyka posunováno dále do hltanu (levá část obrázku). Jakmile se sousto dotkne zadní stěny hltanu, spustí se tzv. polykací reflex, který nemůžeme ovlivnit vůlí (prostřední část obrázku): měkké patro zablokuje průchod do nosohltanu, takže potrava se nemůže dostat nahoru do nosní dutiny, hrtan se zvedá a zároveň se přes něj překlopí hrtanová příklopka, která zablokuje průchod do průdušnice – a potrava se díky tomu nemůže dostat ani do dolních dýchacích cest. Prostřední část obr. 1 názorně ukazuje, proč není možné polykat a dýchat současně. Po polknutí sousta klesá hrtan opět dolů, člověk může znovu dýchat (pravá část obrázku). Obrázek: Mechanismus polykání – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) U některých lidí se vyskytují poruchy polykání, které mohou postihovat různé oblasti a jednotlivé struktury tohoto složitého procesu.

Flexibilní endoskopické vyšetření polykání neboli FEES (zkratka pochází z anglického názvu flexible endoscopic evaluation of swallowing) je vyšetřovací metoda, díky níž může lékař zhodnotit, zda správně funguje proces polykání – tedy vzájemná součinnost ústní dutiny, hltanu a horní části jícnu. FEES obvykle provádí v nemocnici lékař – odborník na otorinolaryngologii (ORL), někdy v součinnosti s klinickým logopedem. Princip vyšetření spočívá v tom, že skrze nosní dutinu je do pacientova nosohltanu zaveden flexibilní endoskop (tenká ohebná trubička, na jejímž konci se nachází optické zařízení pro přenos snímaného obrazu do počítače). Pacientovi jsou pak postupně podávány vzorky potravy o různé konzistenci (od velmi řídkých kaší až po tuhá sousta), které jsou smíchány s potravinářským barvivem. Pohyb sousta z pacientovy ústní dutiny směrem do hltanu je pak během polykání sledován na monitoru počítače. FEES se používá při vyšetření poruch polykání, často se vzájemně doplňuje s videofluoroskopií polykání (VFSS). Viz také endoskopie, polykání.

Videofluoroskopie polykání neboli VFSS (zkratka pochází z anglického názvu videofluoroscopic swallow study) je vyšetřovací metoda, díky níž může lékař zhodnotit, zda správně funguje proces polykání – tedy vzájemná součinnost ústní dutiny, hltanu a horní části jícnu. VFSS obvykle provádí v nemocnici lékař – odborník na otorinolaryngologii (ORL), někdy v součinnosti s klinickým logopedem. Princip vyšetření spočívá v tom, že pacientovi jsou postupně podávány vzorky potravy o různé konzistenci (od velmi řídkých kaší až po tuhá sousta), které jsou smíchány s kontrastní látkou. Pacient je pak během polykání sledován na speciálním rentgenovém přístroji, na němž lékař vidí v reálném čase pohyb sousta horní částí trávicího traktu. VFSS se používá při vyšetření poruch polykání, často se vzájemně doplňuje s flexibilním endoskopickým vyšetřením polykání (FEES). Viz také polykání.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: do jisté míry má i vlastnosti impulzivního typu emočně nestabilní poruchy osobnosti, trpí poruchou sebepojetí, má sklon k intenzivním, nestabilním a krizovým vztahům, vynakládá velké úsilí, aby jej/ji partner(ka) neopustil(a), opakovaně vyhrožuje sebepoškozováním, skutečně provádí sebepoškozování, případně i demonstrativní sebevražedné pokusy, má přetrvávající pocit vnitřní prázdnoty. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ).

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky, tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování, má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí, často mívá výkyvy nálad. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ).

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou poruchy psychického vývoje, které jsou charakterizovány různě se projevujícími obtížemi úspěšně se adaptovat ve společnosti, a to v důsledku odlišnosti osobnosti a psychosociální úrovně jedince od většinové populace. Mezi nejznámější poruchy autistického spektra se řadí Aspergerův syndrom a autismus. Viz také porucha, autismus.

Porucha osobnosti je typ duševní poruchy, která se vyznačuje rigidním a na poměry většinové společnosti „nepřijatelným“ způsobem myšlení, fungování a chování. Člověk s poruchou osobnosti může mít potíže vcítit se do pocitů ostatních lidí. To pak způsobuje značné problémy při navazování a udržování „normálních“ vztahů, ať již ve škole, v práci nebo ve společnosti obecně. Viz také porucha a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz porucha osobnosti, poruchy osobnosti apod.

Perzistentní afektivní poruchy neboli přetrvávající poruchy nálady se řadí mezi depresivní poruchy. Do této kategorie se řadí cyklotymie a dystymie. Viz také perzistentní, porucha.