Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Poly(ADP-ribóza)polymeráza neboli PARP [zkratka pochází z anglického názvu poly(ADP-ribose)polymerase] je enzym, který se podílí na mnoha buněčných funkcích, včetně oprav poškozené DNA. Poškození DNA může být způsobeno mnoha příčinami, včetně expozice některým chemickým látkám, ionizujícímu záření apod. V rámci protinádorové léčby se někdy používají tzv. inhibitory PARP: ty mohou zabránit nádorovým buňkám v opravách poškozené DNA, což způsobí jejich smrt. Viz také inhibitory PARP.

Ribóza je látka, která se přirozeně vyskytuje v lidském těle. Jedná se o typ monosacharidu, který tvoří nedílnou součást ribonukleových kyselin (RNA). Kromě toho se vyskytuje i v jiných sloučeninách, například v adenosintrifosfátu (ATP). Ribóze se velmi podobá deoxyribóza, která se od ní liší pouze jediným atomem kyslíku (deoxyribóza má o jeden atom kyslíku méně). Obrázek: Chemická struktura ribózy. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), kyslíku (červená) a vodíku (bílá). V pravé části obrázku konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. Poznámka: Znázorněná molekula v levé části obrázku není orientována stejným směrem jako chemický vzorec v pravé části obrázku. Zdroj: 3D structure image of CID 447347 (beta-D-ribofuranose); PubChem Identifier: CID 447347; URL: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/447347#section=3D-Conformer (levá část obrázku) a By NEUROtiker - Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1825406 (pravá část obrázku). Viz také monosacharidy, nukleové kyseliny, deoxyribóza.

ADPKD je zkratka pro autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin.

ADP je zkratka pro adenosindifosfát.

DNA-dependentní RNA-polymeráza je enzym, který hraje klíčovou úlohu při transkripci („přepisu“) genetické informace z DNA do mRNA (viz proteosyntéza).

Polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí neboli RT-PCR (zkratka pochází z anglického názvu reverse transcription polymerase chain reaction) je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určité části genetické informace (v tomto případě „uložené“ v RNA) ze vzorku, který obsahuje velmi malé množství této informace. Při RT-PCR se používá enzym označovaný jako reverzní transkriptáza, který „přepisuje“ specifický úsek RNA na odpovídající úsek DNA. Tento úsek DNA je poté pomnožen (odborným výrazm amplifikován), díky čemuž jej lze snáze detekovat. V lékařství se RT-PCR využívá zejména k: prozkoumání částí RNA určitých RNA virů, například viru lidské imunodeficience (HIV) či virus hepatitidy C (HCV), a pomoci tak diagnostikovat a monitorovat infekci; hledání určitých změn v genu nebo chromozomu (obecně genomu), případně aktivace určitých genů konkrétního člověka, což může pomoci diagnostikovat některá onemocnění (například některé typy zhoubných nádorů). Viz také polymerázová řetězová reakce, reverzní transkripce, PCR test.

Polymerázová řetězová reakce neboli PCR (zkratka pochází z anglického názvu polymerase chain reaction) je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určité sekvence (úseku) nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) ze vzorku, který obsahuje velmi malé množství této nukleové kyseliny. PCR umožňuje tyto sekvence pomnožit (odborným výrazem amplifikovat, viz obrázek níže), díky čemuž je lze snáze detekovat. V lékařství se PCR využívá zejména k: prozkoumání částí DNA nebo RNA určitých mikroorganismů (u virů DNA nebo RNA, u bakterií pouze DNA), což pomáhá v diagnostice konkrétního infekčního onemocnění (viz PCR test); hledání určitých změn v genu nebo chromozomu (obecně genomu) konkrétního člověka, což může pomoci buď odhalit genetickou predispozici k nějakému onemocnění, nebo i diagnostikovat stávající onemocnění, které vzniklo v průběhu života v důsledku postupně se hromadících mutací (například některé typy leukemie nebo i jiné zhoubné nádory). Obrázek: Princip polymerázové řetězové reakce (PCR). PCR je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určitého úseku DNA (na schématu vlevo nahoře), který lze následně podrobněji studovat. Zahřátím na vysokou teplotu (kolem 95 °C) se dvouřetězcová DNA „rozpadne“ (odborným výrazem denaturuje) na jednořetězcovou DNA. Následuje ochlazení (přibližně na teplotu 50 až 60 °C), při němž na jednořetězcovou DNA v určitém místě „dosednou“ primery – krátké, uměle připravené sekvence DNA. Tím je definován úsek DNA, který má být pomnožen (odborným výrazem amplifikován). Následuje replikace DNA, tj. syntéza nových řetězců DNA, na které se podílí enzym DNA-polymeráza. Tento proces se mnohokrát (20× až 30×) opakuje. Na konci celého procesu je vytvořeno několik milionů až miliard kopií požadovaného úseku DNA. (Zdroj: Upraveno podle National Human Genome Research Institute, Polymerase chain reaction) Viz také polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí a další pojmy v rejstříku, které obsahují zkratku PCR.

Perfluorované a polyfluorované alkylové látky neboli PFAS (zkratka pochází z anglického názvu per- and polyfluoroalkyl substances) je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu syntetických (uměle vytvořených) chemických látek s širokou škálou použití. Čím dál častěji jsou však detekovány jako látky znečišťující životní prostředí a některé z nich jsou spojovány s negativními účinky na lidské zdraví. Uvádí se, že některé PFAS mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů, poškození jater a ledvin, zvyšovat hladinu cholesterolu v krvi, způsobovat poruchy plodnosti a narušovat funkci endokrinního systému. Všechny PFAS obsahují vazbu uhlík-fluor, která je jednou z nejpevnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že odolávají degradaci nejen při používání, ale i později (zejména pokud se dostanou do životního prostředí). Většina PFAS proto snadno překonává velké vzdálenosti od místa, kde unikly do životního prostředí. PFAS mohou kontaminovat podzemní vody, povrchové vody i půdu. Čištění znečištěných míst je technicky obtížné a nákladné. Pokud budou úniky pokračovat, budou se PFAS dále hromadit v životním prostředí, pitné vodě i potravinách. PFAS mají široké využití, protože mají jedinečné žádoucí vlastnosti. Jsou například stabilní při intenzivním zahřívání. Mnohé z nich se používají například jako odpuzovače vody a mastnoty. Mezi hlavní průmyslová odvětví, v nichž se PFAS používají, patří letecký a obranný průmysl, automobilový či stavební průmysl. Používají se také ve zdravotnictví, při zpracování textilu a v kožedělném průmyslu; vyskytují se i v materiálech přicházejících do styku s potravinami, ve výrobcích pro domácnost či v elektronice. V posledních desetiletích začali světoví výrobci nahrazovat některé PFAS jinými PFAS nebo látkami bez obsahu fluoru. K tomuto trendu přispěla skutečnost, že vědci a vlády na celém světě poprvé rozpoznali škodlivé účinky některých PFAS (zejména PFAS s dlouhým řetězcem) na lidské zdraví a životní prostředí. Bližší informace o PFAS lze najít například na webu Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 925 kB).

Polycystické vaječníky jsou větší než zdravé vaječníky. Obsahují velké množství neškodných ovariálních folikulů – mnohdy až dvakrát větší počet než zdravé vaječníky. U žen, které trpí syndromem polycystických ovarií, tyto folikuly mnohdy nejsou schopny uvolnit vajíčko, tzn. ovulace neprobíhá každý měsíc. Viz také ovariální cysta.

Polyzomie je chromozomální abnormalita, při níž je určitý chromozom v buňce přítomen v počtu více než dvou (přičemž dva je normální počet). Viz také monozomie.