Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Plicní lalok (lat. lobus pulmonis) je část plíce. Pravá plíce se skládá z horního, středního a dolního plicního laloku, zatímco levá plíce se dělí pouze na horní a dolní lalok. Obrázek: Struktura plic a jejich napojení na dolní dýchací cesty – schematický nákres. Barevně jsou odlišeny průdušky, které vedou do různých plicních laloků (jejich hranice jsou znázorněny silnější černou čarou). Pohled je zepředu (jako bychom se dívali na člověka stojícího proti nám), proto je levá plíce na obrázku vpravo a naopak. (Zdroj: Patrick J. Lynch, medical illustrator, CC BY 2.5, via Wikimedia Commons) Viz také plíce, lalok.

Plicnice neboli plicní kmen (lat. truncus pulmonalis) je tepna, která odvádí odkysličenou krev z pravé komory do plicních tepen, kterými se dostává do plic. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201)

Tlak v plicnici neboli PAP (zkratka pochází z anglického názvu pulmonary artery pressure) je krevní tlak, který působí na cévní stěnu v plicnici. Normální (fyziologické) hodnoty jsou následující: systolický tlak v plicnici (pulmonary artery systolic pressure, PASP): 15 až 28 mmHg, diastolický tlak v plicnici (pulmonary artery diastolic pressure, PADP): 6 až 16 mmHg, střední tlak v plicnici (mean pulmonary artery pressure, MPAP): 10 až 11 mmHg. Je-li MPAP v klidu chronicky zvýšen nad 20 mmHg, jedná se o tzv. plicní hypertenzi. Viz také krevní tlak, plicnice.

Mukoperiostální lalok je termín používaný ve stomatochirurgii. Jedná se o lalok tvořený sliznicí a okosticí (vazivový obal kosti). Odklopení mukoperiostálního laloku se používá u komplikovaných případů extrakce zubu (např. pokud je kořen uložen příliš hluboko). Viz také sliznice (mukóza), okostice (periost), lalok.

Přední lalok hypofýzy je jiný název pro adenohypofýzu. Viz také lalok, hypofýza.

Lalok má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: v anatomii (latinsky lobus) – část nějakého orgánu (nebo žlázy), jejíž hranice jsou od ostatních částí tohoto orgánu (či žlázy) vymezeny zářezy, rýhami, přepážkami z pojivové tkáně apod.; konkrétními příklady jsou mozkové laloky či plicní laloky); v chirurgii – chirurgicky vytvořený kus živé, pacientovy vlastní tkáně, který je použit k překrytí nějakého defektu; konkrétním příkladem je mukoperiostální lalok. Odvozené přídavné jméno je lobární. Viz také lalůček a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz lalok.

Spánkový mozkový lalok nebo jen zkráceně spánkový lalok (lat. lobus temporalis cerebri) je postranní část každé mozkové hemisféry, která se nachází před týlním lalokem (jinými slovy, každý člověk má dva spánkové laloky). Ve spánkovém laloku se odehrává interpretace sluchových podnětů z vnitřního ucha, je tedy nezbytně důležitý pro sluch. Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozkové laloky, mozkové hemisféry.

Mozkový lalok (lat. lobus cerebri) je část mozkové hemisféry. Největší a nejznámější mozkové laloky jsou čelní lalok, temenní lalok, spánkový lalok a týlní lalok. Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozek, lalok.

Čelní mozkový lalok nebo jen zkráceně čelní lalok (lat. lobus frontalis cerebri) je velká přední část každé mozkové hemisféry (jinými slovy, každý člověk má dva čelní laloky). Čelní laloky tvoří přibližně třetinu objemu lidského mozku. Poškození čelního laloku způsobuje celkové poruchy myšlení, oslabení iniciativy a spontánnosti, různé poruchy osobnosti, případně i ochrnutí (je-li poškozena zadní část čelního laloku). Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozkové laloky, mozkové hemisféry.

Týlní mozkový lalok nebo jen zkráceně týlní lalok (lat. lobus occipitalis cerebri) je zadní část každé mozkové hemisféry, která se nachází za temenním lalokem (jinými slovy, každý člověk má dva týlní laloky). V týlním laloku se odehrává interpretace zrakových podnětů ze sítnice, je tedy nezbytně důležitý pro vidění. Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozkové laloky, mozkové hemisféry.