Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Placenta je dočasný orgán uvnitř dělohy, který během těhotenství jednak zásobuje vyvíjející se plod kyslíkem a všemi potřebnými živinami, jednak odvádí pryč odpadní látky. Plod je k placentě připoután pupečníkem. Obrázek: Schematické znázornění obsahu dělohy v průběhu těhotenství. Placenta (vlevo nahoře) zásobuje plod kyslíkem a všemi potřebnými živinami. Vyvíjející se plod je obklopen plodovou vodou, která je uzavřena v plodovém vaku. Plodový vak je tvořen dvěma blánami (membránami): amnionem (vnitřní membrána, vyznačen modrou přerušovanou čarou) a chorionem (vnější membrána, vyznačen fialově). (Zdroj: depositphotos.com)

Placenta accreta je závažná porodnická diagnóza, která se vyznačuje tím, že placenta je vrostlá příliš hluboko do děložní stěny. Za normálních okolností se placenta po porodu od děložní stěny oddělí. V případě placenta accreta zůstává část placenty (nebo i celá placenta) připojena k děložní stěně, což může po porodu způsobit závažné krvácení. Placenta accreta je považována za vysoce rizikovou těhotenskou komplikaci. Pokud je tento stav diagnostikován již během těhotenství, ošetřující gynekolog pravděpodobně doporučí porod císařským řezem a následné chirurgické odstranění dělohy (hysterektomii). Viz také placenta.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přenos infekce, přímý přenos.

Transplacentární znamená „přes placentu“. Například transplacentární přenos je přenos infekce z matky na plod během těhotenství. Viz také trans-, placenta.