Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Přežití bez nemoci neboli DFS (zkratka pochází z anglického názvu disease-free survival) je doba, po kterou pacient po ukončení primární léčby zhoubného nádoru (což je obvykle chirurgická léčba, u některých nádorů radioterapie) žije bez jakýchkoli příznaků tohoto onemocnění. Přežití bez nemoci se hodnotí zejména v klinických studiích jako jeden ze způsobů, jak zjistit, jak dobře funguje nová léčba. Viz také přežití.

Přežití bez progrese neboli PFS (zkratka pochází z anglického názvu progression-free survival) je doba, po kterou pacient během léčby a po ukončení léčby určitého onemocnění (například zhoubného nádoru) žije s nemocí, ale ta se nezhoršuje. Přežití bez progrese se hodnotí zejména v klinických studiích jako jeden ze způsobů, jak zjistit, jak dobře funguje nová léčba. Viz také přežití, progrese.

Přežití bez metastáz neboli MFS (zkratka pochází z anglického názvu metastasis-free survival) je doba od zahájení protinádorové léčby, po kterou pacient stále žije a zhoubný nádor se zatím nerozšířil do jiných částí těla. Přežití bez metastáz se hodnotí zejména v klinických studiích jako jeden ze způsobů, jak zjistit, jak dobře funguje nová léčba. Viz také přežití, metastáza.

Přežití bez události neboli EFS (zkratka pochází z anglického názvu event-free survival) je doba od ukončení primární léčby zhoubného nádoru (což je obvykle chirurgická léčba, u některých nádorů radioterapie), po kterou pacient žije bez určitých komplikací nebo jiných událostí, kterým měla léčba zabránit nebo je oddálit. Mezi tyto události může patřit návrat zhoubného nádoru (tzv. recidiva) nebo výskyt určitých příznaků, například bolesti kostí způsobené zhoubným nádorem, který do těchto kostí metastazoval. Přežití bez události se hodnotí zejména v klinických studiích jako jeden ze způsobů, jak zjistit, jak dobře funguje nová léčba. Viz také přežití.

Asistent behaviorálního analytika pracuje pod odborným dohledem behaviorálního analytika v různých zdravotnických zařízeních ambulantního i lůžkového charakteru zaměřených na poskytování zdravotní a rehabilitační péče osobám s neurovývojovými poruchami. Práce asistenta behaviorálního analytika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také behaviorální.

Behaviorální analytik pracuje v různých zdravotnických zařízeních ambulantního i lůžkového charakteru zaměřených na poskytování zdravotní a rehabilitační péče osobám s neurovývojovými poruchami. Práce behaviorálního analytika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také behaviorální.

Kognitivně behaviorální terapie je druh psychoterapie, který klade důraz na rozpoznání naučených vzorců chování (kognitivní část) a změnu těchto vzorců (behaviorální část). Využití nachází především u úzkostných a depresivních poruch. Viz také kognitivní, behaviorální, terapie.

Behaviorální opatření jsou taková opatření, která se zaměřují na chování daného člověka. Tento poměrně obecný a široký pojem byl původně používán zejména v psychologii, ale dnes se uplatňuje i v mnoha lékařských oborech. Konkrétním příkladem behaviorálního opatření je nácvik toaletních návyků u lidí, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu a jedním z důsledků je inkontinence moči. Lékař takovému člověku například doporučí, aby pravidelně (preventivně) navštěvoval toaletu, aby se předešlo samovolnému úniku moči. Viz také behaviorální.

Behaviorální technik pracuje pod odborným dohledem behaviorálního analytika nebo asistenta behaviorálního analytika v různých zdravotnických zařízeních ambulantního i lůžkového charakteru zaměřených na poskytování zdravotní a rehabilitační péče osobám s neurovývojovými poruchami. Práce behaviorálního technika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také behaviorální.

Behaviorální znamená „týkající se chování“. Například: behaviorální a psychologické příznaky demence – široká škála různých příznaků, které mj. zahrnují různé formy nevhodného chování, behaviorální opatření – taková opatření, která se zaměřují na chování člověka, behaviorální terapie – forma terapie, která se soustředí na náhradu nežádoucího chování, kognitivně behaviorální terapie – druh psychoterapie, který klade důraz na rozpoznání naučených vzorců chování (kognitivní část) a změnu těchto vzorců (behaviorální část), apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz behaviorální apod.